dnes je 28.3.2024

Input:

Trestné činy proti majetku

18.11.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.6.4 Trestné činy proti majetku

JUDr. Ondřej Sekvard, Ph.D.

Trestný čin podvodu – § 209

Ačkoli tento trestný čin přichází v úvahu spíše až ve fázi, kdy dochází k majetkovým dispozicím ze strany poškozeného a k obohacení se na straně pachatele nebo jiné osoby, a ve vztahu k veřejným zakázkám lze uvažovat o jeho naplnění až ve stadiu smluvního vztahu mezi zadavatelem a dodavatelem, považuji za vhodné jej zde zmínit s tím, že smlouva bude s vítězným uchazečem uzavřena nejspíše právě na základě dokumentů předložených uchazečem v zadávacím řízení a jeho jednání, jež by se dalo nazvat podvodným. S ohledem na skutečnost, že v rámci zadávacího řízení samotného k majetkovým dispozicím nedochází, popíši tento trestný čin oproti ostatním poněkud stručněji a až v závěru příspěvku, byť v rámci systematiky trestního zákoníku je z hlediska významu chráněného zájmu umístěn již v hlavě páté o trestných činech proti majetku.

Předmětem ochrany skutkové podstaty trestného činu podvodu je cizí majetek. O trestný čin podvodu se jedná v případě, kdy někdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo podstatné skutečnosti zamlčí, a tím způsobí na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Obohacením se pak je rozšíření majetku, k němuž by nedošlo, kdyby byly subjektu, jenž provedl dispozici s majetkem, známy všechny okolnosti, tedy kdyby měl veškeré informace a nejednal v omylu.

Podstatou podvodu je buď skutečnost, že pachatel uvede jiného v omyl – tedy poskytne nepravdivé nebo hrubě zkreslené informace či informace v zásadě pravdivé, avšak vztahující se k někomu jinému. Může jít o vyvolání omylu jednak ohledně osoby, s níž má být vytvořen právní vztah, náplně takového vztahu či toho, že jsou splněny podmínky pro jeho uzavření, byť tomu tak není.

Jako využití něčího omylu lze chápat situaci, kdy pachatel sám omyl nevyvolal, avšak je si vědom toho, že osoba provádějící majetkovou dispozici v omylu jedná a na základě něj tuto dispozici provádí. Uvést někoho v omyl či něčího omylu využít lze podle ustanovení § 120 TZ i provedením zásahu do počítačových informací nebo dat, zásahu do programového vybavení počítače nebo provedením jiné operace na počítači, zásahu do elektronického nebo jiného technického zařízení, včetně zásahu do předmětů sloužících k ovládání takového zařízení, nebo využitím takové operace či takového zásahu provedeného jiným.

zamlčení podstatných skutečností jde o případ, kdy informace jsou ze strany pachatele poskytnuty druhé osobě sice pravdivé, avšak neúplné a pro druhou stranu právního vztahu podstatné; jednoduše řečeno, druhá strana právního vztahu by svoji majetkovou dispozici neprovedla či by ji provedla v menším rozsahu nebo vůči jinému subjektu, kdyby jí všechny informace byly známy.

Škodou je třeba rozumět nejen majetek, o nějž je poškozený zkrácen – škoda skutečná (damnum emergens), ale i majetek, o který se jmění poškozeného nezvýší, k čemuž by však, kdyby nedošlo k majetkové dispozici na základě podvodného jednání, došlo – ušlý zisk (lucrum cessans). K tomu, aby pachatel naplnil znaky trestného činu, je nutné, aby svým výše popsaným jednáním způsobil škodu nikoli nepatrnou – tedy škodu nejméně 5 000 Kč v souladu s § 138 odst. 1 TZ. Míra obohacení se pachatele nebo někoho jiného je pak zcela nerozhodná, resp. důležitá z hlediska naplnění kvalifikované skutkové podstaty.

Pachatelem tohoto v základní skutkové podstatě výhradně úmyslného trestného činu (přečinu) může být kdokoli, přičemž si lze představit situaci, kdy v jeho rámci figurují i čtyři subjekty – jeden uvádí v omyl, druhý je obohacen v důsledku majetkové dispozice třetí osoby a čtvrté vznikne škoda. Není však vyloučena přítomnost pouze dvou subjektů. Z právě podaného výkladu je zřejmé, že to nemusí být přímo pachatel, jenž využil něčího omylu či ho vyvolal, kdo se zároveň díky tomuto omylu obohatí, ale profitovat z takového omylu může i někdo zcela jiný. Podstatné však je, aby došlo ke vzniku škody, neboť pokud k němu nedojde, pak byť se někdo obohatil, nepůjde o dokonaný trestný čin podvodu, ale bylo by možné uvažovat pouze o pokusu o tento druh trestného činu.

V průběhu zadávacího řízení samotného, jak jsem již zmínil v úvodu, nedochází k majetkové dispozici, tudíž k dokonání tohoto trestného činu nemůže dojít, neboť není nic, z čeho by se mohl dodavatel nebo jiná osoba obohatit. K obohacení se a vzniku škody by mohlo dojít až v návaznosti na podvodné jednání učiněné v rámci zadávacího řízení. Pokud by v jeho průběhu uchazeč předložil k prokázání

Nahrávám...
Nahrávám...