dnes je 28.3.2024

Input:

č. 117/2004 Sb. NSS; Nezbytnost územního rozhodnutí; Stavební řízení: občanskoprávní námitky; doručování veřejnou vyhláškou

č. 117/2004 Sb. NSS
Nezbytnost územního rozhodnutí
Stavební řízení: občanskoprávní námitky; doručování veřejnou vyhláškou
k § 32 odst. 2 písm. a), § 61 odst. 4, § 64 odst. 1 a 2, § 137 odst. 2 a § 139b odst. 3 písm. c) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb.
I. Územní rozhodnutí se nevyžaduje jenom pro stavební úpravy, při nichž se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby [§ 32 odst. 2 písm. a) a § 139b odst. 3 písm. c) zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona]. Takovou stavební úpravou však není stavba protihlukové stěny u dálnice, neboť jí dochází ke změně výškového ohraničení stavby dálnice.
II. Námitka omezení užívání reklamního zařízení v důsledku výstavby protihlukové stěny u dálnice nemůže nikterak ovlivnit realizaci této stavby, a proto není na místě přerušit stavební řízení podle § 137 odst. 2 stavebního zákona.
III. Platná právní úprava neurčuje minimální počet účastníků řízení podmiňující možnost doručovat veřejnou vyhláškou. To, kdy je počet účastníků velký ve smyslu § 61 odst. 4 a § 64 odst. 1 a 2 zákona, č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, je zcela ponecháno na volné úvaze stavebního úřadu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2003, čj. 7 A 178/2002-36)
Věc: Společnost A. v D. proti Ministerstvu dopravy a spojů o vydání stavebního povolení.

Žalovaný dne 16. 10. 2002 zamítl rozklad žalobkyně a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 27. 6. 2002, kterým bylo rozhodnuto o povolení stavby protihlukové stěny na dálnici Dl.
Žalobkyně se u Vrchního soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného. V podané žalobě žalobkyně poukázala na hlavní vady správního řízení, které vedlo k vydání napadeného rozhodnutí. První vada spočívala v tom, že ve věci umístění protihlukové stěny nebylo vedeno územní řízení a nebylo vydáno územní rozhodnutí o umístění této stavby podle stavebního zákona. Druhou vadou řízení byla podle žalobkyně skutečnost, že stavební úřad odmítl přerušit řízení podle § 137 odst. 2 stavebního zákona, i když žalobkyně a stavebník nedosáhli dohody o občanskoprávní námitce, neboť stavebník odmítl nabídnout žalobkyni vypořádání či o jakémkoli vypořádání s žalobkyni jednat. Poslední námitka se týkala použití veřejné vyhlášky v situaci, kdy měl žalovaný správně použít přímého oznámení účastníkům.
Žalovaný ve svém vyjádření k první žalobní námitce uvedl, že ačkoli nebylo vedeno územní řízení, nebyla žalobkyně zkrácena na svých právech, neboť účastníci stavebního řízení svá práva mohou hájit při stavebním řízení. Dále poukázal na skutečnost, že pro stavbu protihlukové stěny, jež je součástí stávající dálniční stavby, platí speciální režim, tj. režim stavby pozemních komunikací. Právní předpisy upravující povolování pozemních komunikací neupravují jiné změny těchto staveb než stavební úpravy, které nevyžadují územní rozhodnutí ve smyslu § 32 odst. 2 písm. a) stavebního zákona. Pro stavbu nebo její změnu povolovanou speciálním stavebním úřadem také postačí vyjádření o souladu navrhované stavby se záměry územního plánování, které v daném
Nahrávám...
Nahrávám...