dnes je 29.3.2024

Input:

č. 3946/2019 Sb. NSS; Pobyt cizinců: rozhodnutí o povinnosti opustit území; potomek občana Evropské unie; osvojení

č. 3946/2019 Sb. NSS
Pobyt cizinců: rozhodnutí o povinnosti opustit území; potomek občana Evropské unie; osvojení
k § 15a odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 314/2015 Sb. (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“)
k § 848 občanského zákoníku
k čl. 2 bodu 2 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (v textu jen „směrnice o volném pohybu“)
I. Pojem potomek občana Evropské unie uvedený v § 15a odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, zahrnuje rovněž osobu, jejíž vztah k tomuto občanovi není založen pokrevním poutem, ale osvojením. Podmínkou však je, že v důsledku osvojení vznikne mezi oběma trvalý přímý vztah rodiče a dítěte, kterým jsou dotyčné osoby spojeny.
II. Jelikož na základě osvojení, které není obdobou osvojení nezletilého dle § 848 občanského zákoníku, nevzniká mezi osvojencem a osvojitelem z právního hlediska trvalý vztah rodiče a dítěte, nemůže být osoba, která byla tímto způsobem osvojena občany Evropské unie, považována za potomka občana Evropské unie v přímé linii ve smyslu čl. 2 bodu 2 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, tedy ani za potomka dle § 15a odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 10. 2019, čj. 7 Azs 374/2018-28)
Prejudikatura: č. 3536/2017 Sb. NSS, č. 3574/2017 Sb. NSS, č. 3852/2019 Sb. NSS; rozsudky Soudního dvora ze dne 16. 1. 2014, Flora May Reyes proti Migrationsverket (C-423/12), ze dne 5. 9. 2012, Rahman a další (C-83/11), ze dne 19. 9. 2000, Linster (C 287/98), a ze dne 18. 10. 2011, Brüstle (C 34/10); rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 18. 10. 2006, Üner proti Nizozemsku (stížnost č. 46410/99, ECHR 2006-XII), ze dne 31. 1. 2006, Rodrigues da Silva a Hoogkamer proti Nizozemsku (stížnost č. 50435/99, ECHR–I) a ze dne 28. 6. 2011, Nunez proti Norsku, (stížnost č. 55597/09).
Věc: Paní X proti Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie o povinnosti opuštění území, o kasační stížnosti žalobkyně.

Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje (dále jen „správní orgán I. stupně“), uložila svým rozhodnutím žalobkyni dle § 50a odst. 3 písm. c) zákona o pobytu cizinců povinnost opustit území České republiky, a to do 30 dnů ode dne jeho převzetí. Dle správního orgánu I. stupně pobývala žalobkyně na území České republiky bez platného víza nebo jiného povolení k pobytu ode dne 11. 11. 2015, kdy jí skončila platnost výjezdního příkazu. Žalobkyně sice podala dne 2. 10. 2015 (opětovnou) žádost o udělení přechodného pobytu, avšak § 87y zákona o pobytu cizinců se na ni nevztahuje. Nesplnila dále ani jednu z podmínek uvedených v § 15a a v § 18 téhož zákona. S ohledem na dosavadní bezúhonné chování žalobkyně, její příbuzenské vazby a ochotu spolupracovat nicméně
Nahrávám...
Nahrávám...