dnes je 30.11.2022

Input:

č. 402/2004 Sb. NSS; Daň z příjmů: úhrada pohonných hmot zaměstnancům Daňové řízení: neplatnost rozhodnutí

č. 402/2004 Sb. NSS
Daň z příjmů: úhrada pohonných hmot zaměstnancům Daňové řízení: neplatnost rozhodnutí
k § 24 odst. 1 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (zdaňovací období let 1996 a 1997)
k § 32 odst. 7 zákona. ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 255/1994 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
I. Pro posouzení, která osoba jedná za správní orgán ve smyslu ustanovení § 33 odst. 5 s. ř. s., je rozhodující identifikace osoby podepsané pod kasační stížností.
II. Výdaje vynaložené na úhradu pohonných hmot zaměstnancům pro soukromé účely, jež jsou sjednány v pracovních smlouvách, jsou výdaji vynaloženými na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů daňového subjektu ve smyslu ustanovení § 24 odst. 1 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 1996, pokud tvoří naturální složku mzdy a pokud správce daně, resp. odvolací orgán, uznal peněžní část mzdy stejného zaměstnance za výdaj na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu tohoto ustanovení.
III. Správní orgán zkoumá splnění podmínek řízení (včetně překážky litispendence) z úřední povinnosti a nezjistí-li jejich absenci, je povinen se k této otázce vyjádřit pouze k námitce účastníka řádně uplatněné ve správním řízení.
IV. Neplatnost rozhodnutí v daňovém řízení ve smyslu ustanovení § 32 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, existuje od samého počátku. Případné rozhodnutí správce daně podle tohoto ustanovení může takovou skutečnost pouze ověřit, a má tedy účinky toliko deklaratorní.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31 8 2004, čj. 2 Afs 45/2003-118)
Věc: Akciová společnost S. v M. proti Finančnímu ředitelství v Hradci Králové o daň z příjmů, o kasační stížnosti žalobkyně.

Finanční úřad v Jičíně doměřil platebním výměrem ze dne 8. 3. 1999 žalobkyni daň z příjmů právnických osob za rok 1996 ve výši 1 770 210 Kč. Žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti tomuto platebnímu výměru dne 1. 11. 2000.
Podle odůvodnění správního rozhodnutí vyloučil správce daně z daňových nákladů žalobkyní uplatněné odpisy v částce 4 500 000 Kč z částky 30 000 000 Kč, kterou žalobkyně zařadila do účetní evidence jako pořizovací cenu ocenitelných práv na účet 014 na základě smlouvy o zamezení konkurence ze dne 1. 3. 1996, uzavřené mezi žalobkyní, Ing. Josefem K. a Ing. Janem K. Podle žalovaného nebyl předmětem smlouvy o zamezení konkurence nehmotný majetek vymezený v § 26 odst. 4 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 586/1992 Sb.“), a nejednalo se ani o daňově uznatelný náklad ve smyslu § 24 odst. 2 písm. p) cit. zákona, neboť náklady na zamezení konkurence nejsou náklady, k jejichž úhradě je poplatník povinen. Podle žalovaného tak žalobkyně uspokojivě nedoložila a neprokázala možnost uplatnění daňových odpisů, a tyto náklady tak nesouvisí s dosažením, udržením a zajištěním příjmů za toto zdaňovací období. Žalovaný rovněž neuznal důvodnost alternativního požadavku žalobkyně uznat částku 30 000 000 Kč do daňových nákladů časově rozlišovaných, a to rovněž s
Nahrávám...
Nahrávám...