7.4.7.2
Je rozsudek soudního dvora EU ve věci dodávky tepla SVJ vlastníkům jednotek použitelný i v ČR?
Ing. Bc. Martin Durec
Navazuji na zářijový text s názvem "Rozsudek soudního dvora EU ve věci dodávky tepla SVJ vlastníkům jednotek", jehož autorem je pan Ing. Zdeněk Morávek. Týkal se rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-449/19 (WEG Tevesstraße) ze dne 17. 12. 2020, který se vztahoval k daňovému sporu vedenému ve Spolkové republice Německo. Jeho podstatou bylo přijetí závěru, že článek 135 odst. 1 písm. l) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, ve znění směrnice Rady 2009/162/EU ze dne 22. prosince 2009 (dále jen "směrnice o DPH"), musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která osvobozuje od daně z přidané hodnoty dodávku tepla poskytovanou společenstvím vlastníků bytových jednotek vlastníkům, kteří jsou členy tohoto společenství. Jinými slovy, německá úprava DPH, která toto osvobození přiznává, je v rozporu s předpisy EU.
Autor článku pak přijal zobecňující závěr, že pokud SVJ dodává teplo či jiné zboží vlastníkům, členům SVJ, jedná se o dodání zboží, které představuje zdanitelné plnění. To znamená, že pokud SVJ je již plátce DPH, má povinnost toto dodání zatížit daní, pokud SVJ dosud plátce DPH není, jedná se o plnění, které se zahrnuje do obratu pro účely zjištění povinnosti registrace k DPH, což může vést v radě případů k povinné registraci společenství vlastníků jako plátců DPH (pro podrobnosti pak čtenáře odkazuji na obsah předmětného článku).
Výše uvedený zobecňující závěr pak plně dopadá na německá společenství vlastníků (dále jen "německá SVJ"). Je však otázkou, zda je použitelný i na česká společenství vlastníků (dále jen "česká SVJ").
V souladu s článkem 2 odst. 1 písm. a) směrnice o DPH platí, že předmětem DPH je (mimo jiné) plnění ve formě dodání zboží za úplatu uskutečněné v rámci členského státu osobou povinnou k dani, která jedná jako taková.
Článek 9 odst. 1 směrnice o DPH pak stanoví, že osobou povinnou k dani se rozumí jakákoli osoba, která na jakémkoli místě vykonává samostatně ekonomickou činnost, a to bez ohledu na účel nebo výsledky této činnosti. Ekonomickou činností se rozumí veškerá činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby, včetně těžební činnosti, zemědělské výroby a výkonu svobodných a jiných obdobných povolání. Za ekonomickou činnost se považuje zejména využívání hmotného nebo nehmotného majetku za účelem získávání pravidelného příjmu z něj.
V odstavci č. 34 předmětného rozhodnutí C-449/19 (WEG Tevesstraße) je uvedeno, že "Pojem "ekonomická činnost" je definován v čl. 9 odst. 1 druhém pododstavci směrnice o DPH tak, že zahrnuje veškerou činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby, včetně těžební činnosti, zemědělské výroby a výkonu svobodných a jiných obdobných povolání. Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že z těchto definic je jasně patrný rozsah působnosti pojmu "ekonomické činnosti", jakož i objektivní charakter tohoto pojmu, a to v tom smyslu, že činnost je posuzována sama o sobě, bez ohledu na její účel nebo výsledky. Činnost je tak obecně kvalifikována jako ekonomická, pokud má pravidelný charakter a je vykonávána za odměnu pro toho, kdo ji uskutečňuje (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. listopadu 2009, Komise v. Španělsko, C 154/08, nezveřejněný, EU:C:2009:695, bod 89 a citovaná judikatura)."
Podle ustanovení § 1 odst. 1 bodu 1 Umsatzsteuergesetz (německého zákon o dani z obratu) ze dne 21. února 2005 (BGBl. 2005 I, s. 386), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen "UStG"), platilo, že dani z obratu podléhá "dodání zboží nebo jiná plnění uskutečněná za úplatu v tuzemsku [...]". Podle § 4 bodu 13 UStG byla od DPH osvobozena "plnění, která společenství vlastníků bytových jednotek poskytují [...] vlastníkům bytových jednotek a částí nemovitosti, pokud tato plnění…
