dnes je 28.3.2024

Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1746

1.12.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.1.2.3.1
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1746

Mgr. Pavla Krejčí

[Zvláštní smluvní typy, inominátní smlouvy]

K odst. 1

Zvláštní typy smluv

Nejčastějším důvodem vzniku závazkových vztahů je smlouva. Obecný způsob uzavírání smluv je tedy dán § 1724 a násl.

Na tuto obecnou právní úpravu pak navazují jednotlivé zvláštní smluvní typy (§ 2055 a násl.) – zvláštními smluvními typy jsou např. kupní smlouva, smlouva o dílo, zprostředkovatelská smlouva apod. Zvláštní smluvní typy se však vyskytují i v jiných částech NOZ – např. zástavní smlouva (§ 1309), smlouva o výstavbě (§ 1172) apod.

Podstatné náležitosti

U každého zvláštního typu smlouvy jsou dány podstatné náležitosti, které musí konkrétní právní jednání obsahovat, aby mohlo být za tento typ smlouvy označeno. Podstatné náležitosti smlouvy jsou tedy jakýmsi zákonným minimem – nutným obsahem určujícím charakter a podstatu smlouvy. Pokud by smlouva neobsahovala podstatné náležitosti, byla by nulitní.

"Při zkoumání podstatných náležitostí je nutné přihlédnout i k dalším ustanovením, významným je § 1792."1 V souladu s tímto ustanovením je možné určit úplatu za plnění v případě úplatných smluv i tehdy, kdy tato úplata nebyla sjednána. "Podstatnou náležitostí není proto v úplatných smlouvách stanovení ceny, ledaže ze zvláštní úpravy vyplývá něco jiného."2 Diskuse se tak například vedou ve vztahu ke smlouvě kupní na nemovitosti (§ 2131 v návaznosti na § 2085 a § 2080).

Nepovinné náležitosti smlouvy

Ostatní náležitosti smlouvy jsou náležitostmi nepovinnými, které smlouva obsahovat může, ale nemusí. Nepovinné náležitosti smlouvy však mohou ve skutečnosti být pro smluvní strany rozhodujícím faktorem, zda smlouvu uzavřít či nikoliv. Zcela záměrně nejsou tyto nepovinné náležitosti označeny jako náležitosti nepodstatné, neboť ve skutečnosti mohou být pro smluvní strany tyto nepovinné náležitosti náležitostmi svým významem rozhodujícími.

Název smlouvy

Je zcela lhostejné, zda se smlouva bude v praxi nazývat názvem, kterým je označen příslušný typ smlouvy v zákoníku. Název smlouvy většinou uváděný v záhlaví nebo úvodu smlouvy není podstatný; důležitý je obsah smlouvy. Obsah totiž určuje, jakým smluvním typem smlouva je. Smlouva dokonce ani žádné označení mít nemusí. Pokud tedy smlouva bude pojmenována např. "Smlouva o poskytnutí vkladu" a tato smlouva bude obsahovat podstatné náležitosti smlouvy o tiché společnosti, bude z hlediska práva tato smlouva smlouvou o tiché společnosti a její název na tom nic nezmění. Smlouva tak může být označena i zcela absurdními názvy (např. Smlouva o perníkové chaloupce) nebo může být označena i názvem zvláštního typu smlouvy a splňovat náležitosti jiného zvláštního typu (např. smlouva může být označena jako smlouva nájemní, ve skutečnosti se však může jednat o smlouvu o pachtu). Důležitý je tedy obsah smlouvy a nikoliv její označení. Správné označení smlouvy však poslouží lepší orientaci v právní úpravě, která se na smlouvu vztahuje.

Označení stran smlouvy

Stejné je to i s označením stran smlouvy. Pokud by ve výše uvedené smlouvě o tichém společenství nebyly smluvní strany označeny za podnikatele a za tichého společníka, tedy označením, které je uvedeno v zákoníku, nemá to vliv na platnost smlouvy. Smluvní strany tak mohou být označeny např. svým jménem, číslem, zkratkou, různými abstraktními názvy apod.

Smluvní strany mohou též uzavřít smlouvy smíšené, tedy smlouvy, které zahrnují více zvláštních smluvních typů. Taková smlouva se pak bude řídit právní úpravou zvláštních smluvních typů, které obsahuje.

Kromě toho, že se smluvní strany mohou dohodnout, že se jejich právní vztah bude určitou právní úpravou řídit, mohou se taktéž dohodnout na vyloučení určité právní úpravy. To mohou učinit pouze tehdy, pokud je to úprava dispozitivní.

K odst. 2

Nepojmenované smlouvy

Vedle zákonem upravených typů smluv mohou smluvní strany mezi sebou uzavírat též smlouvy, jež zákoníkem upraveny nejsou – jedná se o smlouvy nepojmenované (inominátní). Tato možnost je odrazem smluvní volnosti (§ 1 odst. 1), kdy je osobám umožněno ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, pokud tato ujednání neporušují dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

Aby byla mezi smluvními stranami uzavřena inominátní smlouva, musí být mezi smluvními stranami ujednán a určen obsah závazků, jinak smlouva nevznikne

Nahrávám...
Nahrávám...