Nález 106/1998 SbNU, sv.12, K právu na soudní a jinou právní ochranu a k možnosti jednat před soudem, spočívající v právu právně i skutkově argumentovat

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 12, nález č. 106

III. ÚS 139/98

K právu na soudní a jinou právní ochranu a k možnosti jednat před soudem, spočívající v právu právně i skutkově argumentovat

Jednou z funkcí Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), zvláště ústavní úpravy základních práv a svobod, je její „prozařování“ celým právním řádem. Smysl Ústavy spočívá nejen v úpravě základních práv a svobod, jakož i institucionálního mechanismu a procesu utváření legitimních rozhodnutí státu (resp. orgánů veřejné moci), nejen v přímé závaznosti Ústavy a v jejím postavení bezprostředního pramene práva, nýbrž i v nezbytnosti, aby státní orgány, resp. orgány veřejné moci interpretovaly a aplikovaly právo pohledem ochrany základních práv a svobod. V posuzované věci to znamená povinnost soudů interpretovat jednotlivá ustanovení občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v první řadě z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně garantovaných základních práv a svobod.

Změna právního náhledu odvolacího soudu je důvodem kasačního rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž z hlediska ústavněprávního se tím účastníkům otevírá možnost uplatnění práva vyjádřit se k němu, případně i předložit nové důkazy, které z pohledu dosavadního nebyly relevantní.

V posuzované věci Nejvyšší soud interpretoval ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. v rozporu s čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), když v postupu odvolacího soudu neshledal nesprávnost, ačkoli účastníku řízení byla odňata reálná a efektivní možnost jednat před soudem, spočívající v právu právně i skutkově argumentovat. Nepřipuštění dovolání Nejvyšším soudem v důsledku ústavně rozporné interpretace a aplikace dovolacích důvodů proto zakládá porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, zakotvujícího právo na soudní ochranu.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 24. září 1998 sp. zn. III. ÚS 139/98 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. K. proti usnesení Nejvyššího soudu z 27. 11. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1450/97, jímž se odmítá dovolání spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti usnesení Nejvyššího soudu z 27. 11. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1450/97, jakož i rozsudku Městského soudu v Praze z 1. 10. 1996 sp. zn. 16 Co 171/96.