dnes je 20.8.2022

Input:

Nález 111/2001 SbNU, sv. 23, K dokazování v občanském soudním řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 23, nález č. 111

I. ÚS 307/98

K dokazování v občanském soudním řízení

Ústavnímu soudu, který není součástí soustavy obecných soudů, sice v zásadě nepřísluší „přehodnocovat“ hodnocení důkazů (provedené obecnými soudy), pokud jím nedojde k porušení základních práv a svobod zaručených ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy České republiky. Ústavní soud již vícekrát vyslovil, že zpravidla není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, že není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 83 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky; podrobněji srov. sp. zn. III. ÚS 23/93 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1. Vydání 1. C.H. Beck Praha 1994, str. 41n.). Současně - a pro úplnost - je nutno uvést, že zásadně nelze spatřovat porušení ústavních práv účastníka řízení v tom, že soud nevyhoví všem jeho důkazním návrhům, neboť jen soudu přísluší rozhodnout, které z navržených důkazů provede a které nikoliv (§ 120 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu. To však platí pouze potud, pokud lze na skutkový stav v dané věci bezpečně usoudit (srov. sp. zn. III. ÚS 150/93 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 2. Vydání 1. C. H. Beck 1995, str. 87; sp. zn. II. ÚS 92/95 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 4. Vydání 1. C.H. Beck 1996, str. 194).

Nelze-li z doposud provedeného dokazování zcela bezpečně usoudit na skutkový stav, s nímž by byly závěry obecných soudů zcela v souladu, je nutné z hlediska principu spravedlivého procesu vzniklou protiústavní důkazní mezeru vyloučit a dokazování v naznačeném směru doplnit.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 11. července 2001 sp. zn. I. ÚS 307/98 ve věci ústavní stížnosti L. M. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 18. 3. 1998 sp. zn. 23 Co 3/98, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 z 12. 9. 1997 sp. zn. 16C 156/95 o zamítnutí stěžovatelovy žaloby, jíž se domáhal uzavření dohody o vydání nemovitostí.

I. Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 1998 sp. zn. 23Co 3/98 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Rozsudkem ze dne 12. 9. 1997 sp. zn. 16 C 156/95 rozhodl Obvodní soud pro Prahu 4 k návrhu žalobce L. M. (stěžovatele) proti žalované L. S. o vydání věci tak, že se zamítá žaloba, že žalovaná je povinna uzavřít se žalobcem (následující) dohodu o vydání věci: I. L. S. je podílovým spoluvlastníkem rodinné vily č. p. 367, st.p. č. 2684 o výměře 283 m2, vše zapsané na LV 544 v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu Praha-město v kat. území M. Spoluvlastnický podíl činí jednu polovinu, respektive tři šestiny. Jednu šestinu tohoto podílu nabyla od československého státu na základě kupní smlouvy ze dne 13. 3. 1981 registrované Státním notářstvím pro Prahu 4 dne 3. 12. 1981 č. j. 4 ER I 198/81. II. Původním vlastníkem nemovitosti uvedené v článku I této dohody ve výši spoluvlastnického podílu jedna

Nahrávám...
Nahrávám...