dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 112/1996 SbNU, sv. 6, K poučovací povinnosti soudu v občanském soudním řízení podle § 5 a § 43 odst. 1 věta druhá občanského soudního řádu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 6, nález č. 112

I. ÚS 119/96

K poučovací povinnosti soudu v občanském soudním řízení podle § 5 a § 43 odst. 1 věta druhá občanského soudního řádu

Není věcí soudu, aby žalobce poučoval o hmotném právu a tedy ani v otázce věcné legitimace, to však neznamená, že by soud neměl žalobce poučit ve věci správného označení účastníků, tj. i tehdy, je-li žalován někdo, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení. Způsobilost být účastníkem řízení je procesní podmínkou řízení, kterou zkoumá soud z úřední povinnosti, a její nedostatek vede k zastavení řízení. Měl by tedy soud před tím, než řízení zastaví, dát žalobci možnost věc napravit (viz IV. ÚS 41/95 , Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 4., Praha, C. H. Beck 1996, str. 182). I když se citovaná judikatura Ústavního soudu týká řízení restitučních, má Ústavní soud za to, že poučovací povinnost soudů - pokud jde o označení odpůrců v návrhu týkajícím se obce - nelze omezovat pouze na tato řízení.

Poučovací povinnost (ve smyslu § 5 občanského soudního řádu) však má být přiměřená situaci a se zřetelem ke všem okolnostem nemusí jít tak daleko, aby byl navrhovatel ve všech případech doslova informován o tom, jak má být odpůrce přesně označen. Je třeba přihlédnout i ke skutečnosti, že stěžovatelé byli po celé soudní řízení zastoupeni advokátkou a že bylo proto především její povinností poskytnout svým klientům kvalifikovanou právní pomoc. Z tohoto hlediska není bez významu ani skutečnost, že v soudních řízeních, v nichž jako odpůrce vystupuje obec, je již judikatura soudů v otázce označení odporující strany v podstatě ustálená a tedy i všeobecně známá.

Nález

Ústavního soudu České republiky (I. senátu) ze dne 31. října 1996 sp. zn. I. ÚS 119/96 ve věci ústavní stížnosti M. Č. a spol. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z 28. 2. 1996 sp. zn. 10 Co 125/96 o zastavení řízení.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Dne 19. 5. 1993 podali stěžovatelé u Okresního soudu v Ústí nad Labem návrh na vydání předběžného opatření ve věci zpřístupnění blíže označených bytů v Ústí nad Labem-Předlicích, proti odpůrci Obvodnímu úřadu Ústí nad Labem 1. Dne 20. 5. 1993 podali stěžovatelé ke stejnému soudu a proti totožnému odpůrci žalobu na určení trvání nájemních vztahů k těmto bytům, které dosud obývali. Důvodem obou podání byla skutečnost, že stěžovatelé prý byli z předmětných bytů policejně vystěhováni a na zásah odpůrce následně odstěhováni na Slovensko. Stěžovatelům byly údajně odebrány dekrety na byty, bylo jim sděleno, že jim končí právo byty užívat, a nyní je jim zabraňováno do bytů vstoupit a užívat je, byť jim nebyl zabezpečen náhradní byt nebo náhradní ubytování.

Dne 24.11. 1995 vyzval okresní soud navrhovatele k odstranění vady podání týkající se označení odpůrce. V této výzvě soud uvedl, že odpůrce označený v návrhu nemůže vystupovat jako subjekt v právních vztazích a takto označený ani neexistuje. Právní zástupce stěžovatelů na tuto výzvu upřesnil označení odpůrce, a to jako Městskou část Ústí nad Labem 1, reprezentovanou

Nahrávám...
Nahrávám...