dnes je 28.11.2022

Input:

Nález 117/1996 SbNU, sv. 6, K otázce náhrady za trvalé porosty podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku;

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 6, nález č. 117

I. ÚS 289/95

K otázce náhrady za trvalé porosty podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku
K postupu soudu v případě nepřipuštění změny návrhu podle § 95 odst. 2 občanského soudního řádu
K postupu soudů v řízeních o restituci majetku

1. Skutečnost, že k obnovení vlastnictví k pozemkům - jež bylo v rozhodném období odňato způsobem zakládajícím na straně oprávněných osob křivdu - nesprávně došlo cestou zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, místo jejich vydání podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, nelze vykládat k tíži osoby oprávněné k uplatnění náhrady za trvalé porosty.

Bylo by tedy v rozporu se zákonným právem oprávněného občana na poskytnutí náhrady, kdyby pro její odepření měla sloužit argumentace, že neprávem použitý zákon č. 87/1991 Sb. náhradu za trvalé porosty vylučuje. Koncepce, podle níž skutečnost, že vlastnictví k předmětným pozemkům bylo obnoveno v režimu zákona č. 87/1991 Sb. - byť se tak stát nemělo - zbavuje oprávněnou osobu nároků, které jí přiznávají příslušná ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., je nepřijatelná a je pouze důsledkem ústavně nekonformního výkladu toho, že vlastnictví k předmětným pozemkům bylo nesprávně navráceno podle zákona č. 87/1991 Sb. Pokud však byl tento výklad uplatněn, znamená to ve svých důsledcích takový zásah do zákonem zaručených práv oprávněné osoby (to jest vedle práva na obnovení vlastnictví k původním lesním pozemkům i do práva získat náhradu za neexistující lesní porosty), který by bylo možné kvalifikovat jako porušení principu právní jistoty a principu rovnosti takto postižené oprávněné osoby v relaci k ostatním oprávněným osobám.

2. O návrhu na změnu žaloby byl krajský soud povinen rozhodnout usnesením, proti němuž není sice odvolání přípustné, avšak jeho písemné vyhotovení musí být doručeno účastníkům, jestliže to je třeba pro vedení řízení; to platí i tehdy, jestliže účastníci nebyli přítomni vyhlášení usnesení (§ 168 odst. 2 občanského soudního řádu). Pokud by soud podle ustanovení § 95 odst. 2 o.s.ř. nepřipustil změnu návrhu, mohl by pokračovat v řízení o původním návrhu teprve po právní moci usnesení, v němž by uvedl všechny skutečnosti, z nichž by bylo patrno, proč by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu.

3. K restitučním nárokům je třeba přistupovat zvláště citlivě, aby v soudním řízení případně nedošlo k další křivdě. Restituční zákony, např. zákon č. 87/1991 Sb. nebo zákon č. 229/1991 Sb., mají zajistit, aby demokratická společnost přistoupila alespoň k částečnému zmírnění následků minulých majetkových a jiných křivd spočívajících v porušování obecně uznávaných lidských práv a svobod ze strany státu. Stát a jeho orgány jsou tedy povinny postupovat zvláště v řízení podle těchto zákonů v souladu se zákonnými zájmy osob, jejichž újma na základních lidských právech a svobodách má být alespoň částečně kompenzována.

Nález

Ústavního soudu České

Nahrávám...
Nahrávám...