dnes je 26.6.2022

Input:

Nález 121/2003 SbNU, sv. 31, K rozhodování soudu o dalším trvání vazby

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 31, nález č. 121

IV. ÚS 253/03

K rozhodování soudu o dalším trvání vazby

Přílišný formalismus odhlížející od podstaty věci a smyslu, jakož i účelu aplikovaných právních norem není namístě tam, kde je výsledek aplikace práva ve vztahu k jeho důsledkům transparentně a logicky nejen z výroku, ale i odůvodnění rozhodnutí seznatelný. V daném kontextu je třeba chápat jednotlivá ustanovení právního předpisu v jejich vzájemné souvislosti, vycházeje z předpokladu rozumného zákonodárce, který jejich vztahu připisuje vzájemnou souvztažnost, a tedy i logické propojení. Podle § 192 trestního řádu (dále jen „tr. řád“) je-li obviněný ve vazbě, rozhodne soud při předběžném projednání obžaloby vždy také o dalším trvání vazby. Podle § 71 odst. 5 tr. řádu je soud povinen nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy u něj byla podána obžaloba, rozhodnout, zda se obviněný ve vazbě ponechává nebo zda se obviněný propouští z vazby na svobodu. Není tedy pochyb o tom, že pokud soud ve lhůtě posléze uvedené rozhodne při předběžném projednání obžaloby o dalším trvání vazby, je toto rozhodnutí vyúsťující ve výrok o ponechání obviněného (obžalovaného) ve vazbě způsobilé plnohodnotně nahradit rozhodnutí, resp. je i přímo rozhodnutím vydaným se zřetelem k požadavku vyjádřenému v § 71 odst. 5 tr. řádu, neboť je v sobě materiálně obsahuje.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 15. října 2003 sp. zn. IV. ÚS 253/03 ve věci ústavní stížnosti J. Š. proti postupu Krajského soudu v Plzni a Vrchního soudu v Praze při rozhodování o dalším trvání vazby.

Výrok

I. Krajský soud v Plzni svou nečinností spočívající v nerozhodnutí o ponechání stěžovatele ve vazbě či o jeho propuštění z vazby na svobodu podle § 71 odst. 6, odst. 4 tr. řádu porušil jeho základní práva ústavně zaručená v čl. 8 odst. 2, odst. 5 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. V části požadující, aby Ústavní soud zakázal Krajskému soudu v Plzni pokračovat v porušování základních práv stěžovatele a přikázal mu propustit jej z vazby na svobodu, se ústavní stížnost zamítá.

Odůvodnění

I.

Ústavní stížností napadl stěžovatel postup v záhlaví označených obecných soudů s tvrzením, že se jím cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 5 odst. 1 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Níže vyloženou tvrzenou nečinností těchto orgánů veřejné moci mělo podle stěžovatele dojít rovněž k porušení ústavního příkazu zakotveného v čl. 2 odst. 2 Listiny, požadujícího uplatnění státní moci jen způsobem, který stanoví zákon.

Co do odůvodnění svého návrhu stěžovatel uvedl, že obžaloba v jeho trestní věci byla podána ke Krajskému soudu v Plzni dne 24. 2. 2003, a proto lhůta k rozhodnutí o ponechání ve vazbě ve smyslu § 71 odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále též „tr. řád“) dle jeho názoru trvala do 24. 3. 2003. Stěžovatel se domnívá, že ve vztahu k jeho vazebnímu omezení osobní svobody nebylo

Z důvodu údržby našich serverů budou v úterý 28. 6. 2022 od 17:30 nedostupné naše služby. Plánovaná doba výpadku je jedna hodina. Omlouváme se.
Více informací

Nahrávám...
Nahrávám...