dnes je 28.11.2022

Input:

Nález 123/2001 SbNU, sv. 23, K právu na ochranu zpráv podávaných telefonem; K presumpci neviny

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 23, nález č. 123

IV. ÚS 78/01

K právu na ochranu zpráv podávaných telefonem
K presumpci neviny

Článek 13 Listiny základních práv a svobod nezakládá pouze ochranu tajemství vlastního obsahu telefonických zpráv, ale i dalších údajů evidovaných při registraci telekomunikačního provozu ve vztahu ke konkrétním osobám.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 27. srpna 2001 sp. zn. IV. ÚS 78/01 ve věci ústavní stížnosti B. M. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze 7. 12. 2000 sp. zn. 10 To 176/2000 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze 7. 9. 2000 sp. zn. 33 T 7/2000, jimiž byl stěžovatel uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 a 2 písm. a) a odst. 4 písm. c) trestního zákona a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 11 roků se zařazením do věznice s ostrahou

I. Výrok

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 12. 2000 sp. zn. 10 To 176/2000 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze 7. 12. 2000 sp. zn. 10 To 176/2000 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze 7. 9. 2000 sp. zn. 33 T 7/2000 stěžovatel podrobně rekapituluje řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, s tvrzením, že v jeho průběhu došlo k porušení zákona, nepřesnému hodnocení důkazů a v důsledku toho pak i k porušení jeho základních práv a svobod, přičemž jejich porušení konkrétně spatřuje v podstatě v tom, že mu nebyla tlumočena obžaloba do jeho mateřského jazyka, tedy do albánštiny, po dostatečně dlouhou dobu, svědkyně L. S. nebyla při svém prohlášení uvedeném do protokolu o vydání věci poučena podle § 100 trestního řádu, spoluodsouzený H. P. byl vyslýchán dne 3. 2. 1999 německými vyšetřovateli bez účasti obhájce, v hlavním líčení byly čteny a do písemného odůvodnění rozhodnutí uvedeny žádosti Úředního soudu v Koblenzi a Ministerstva spravedlnosti Rakouské republiky o vydání stěžovatele s uvedením skutků, kterých se měl dopustit, a tím byla zpochybněna presumpce neviny, když také řada důkazů před obecnými soudy nebyla provedena vůbec a řada důkazů byla hodnocena „sporným způsobem“, mezi nimi zejména poukazuje na výpisy z telefonních hovorů mobilního telefonu č. 0603/…… Z těchto, jakož i z dalších důvodů domáhá se stěžovatel pro porušení svých ústavně zaručených práv zrušení napadených rozsudků obecných soudů.

Z obsahu spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. 33 T 7/2000 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel, spolu s dalším obžalovaným H. P., byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 9. 2000 sp. zn. 33 T 7/2000 uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů [stěžovatel podle § 187 odst. 1 a 2 písm. a) a odst. 4 písm. c) trestního zákona]. Za spáchání uvedeného trestného činu mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti roků se zařazením do věznice s ostrahou. Trestného činu se měl podle zjištění soudu dopustit tím, že po předchozích osobních a telefonických jednáních o přepravě heroinu, k nimž došlo nejméně od počátku prosince 1998 a jichž se účastnily i v rozhodnutí dále jmenované osoby působící v

Nahrávám...
Nahrávám...