dnes je 6.10.2022

Input:

Nález 129/2003 SbNU, sv. 31, K plné moci udělené pro zastupování v daňovém řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 31, nález č. 129

IV. ÚS 239/03

K plné moci udělené pro zastupování v daňovém řízení

Byla-li v daňovém řízení udělena plná moc pouze pro zastupování v odvolacím řízení, nelze ji považovat za plnou moc udělenou pro celé řízení podle § 17 odst. 7 zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Nesprávná interpretace tohoto ustanovení obecným soudem vedoucí k chybné aplikaci § 250b odst. 1 občanského soudního řádu, a tím k následnému zastavení řízení, představuje odepření práva na přístup k soudu v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 6. listopadu 2003 sp. zn. IV. ÚS 239/03 ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti L., spol. s r. o., proti usnesení Městského soudu v Praze z 29. 11. 2002 sp. zn. 28 Ca 138/2002, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 19. 11. 2001 č. j. FŘ-3353/12/01.

Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2002 č. j. 28 Ca 138/2002-44 se zrušuje.

Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora označenému usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 19. 11. 2001 č. j. FŘ-3353/12/01, stěžovatelka tvrdí, že tímto rozhodnutím byla porušena její práva ústavně zaručená v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), neboť jí bylo odepřeno právo na soudní ochranu zákonem stanoveným způsobem podle čl. 90 Ústavy České republiky. V ústavní stížnosti uvádí, že Městský soud v Praze zastavil řízení o žalobě z důvodů opožděného podání žaloby, neboť vyšel ze závěru, že stěžovatelka měla v době doručování rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu zástupkyni s neomezenou plnou mocí, daňovou poradkyni L. P., které bylo rozhodnutí finančního ředitelství doručeno náhradním způsobem dnem 6. 12. 2001. Žaloba byla u soudu podána až dne 11. 2. 2002, tedy po dvouměsíční lhůtě, která uplynula dnem 7. 2. 2002. Stěžovatelka však s tímto závěrem nesouhlasí a namítá, že plná moc ze dne 10. 7. 2000 udělená daňové poradkyni nebyla neomezenou plnou mocí podle § 17 odst. 7 a § 10 odst. 3 zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, o čemž svědčí i postup Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu, které doručovalo svoje rozhodnutí nejen její zástupkyni, ale i jí. Stěžovatelka navíc tvrdí, že před doručením druhostupňového správního rozhodnutí udělila daňové poradkyni jinou plnou moc ze dne 21. 3. 2001, kterou správní soud patrně neměl k dispozici, neboť správní orgány zřejmě soudu nepředložily kompletní spisový materiál. Stěžovatelka rovněž upozorňuje na to, že její zástupkyně se v období měsíce listopadu 2001 v místě svého bydliště nezdržovala, což dokládá jejím čestným prohlášením, a když se dověděla o uložení poštovní zásilky, telefonicky kontaktovala příslušnou dodací poštu, která jí v rozporu s instrukcemi o doručování doporučených zásilek do vlastních rukou prodloužila úložní lhůtu do 10. 12. 2001, kdy si ji vyzvedla. Stěžovatelka

Nahrávám...
Nahrávám...