dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 130/2002 SbNU, sv. 28, K rozhodování o vazbě; K nutnosti řádně odůvodnit rozhodnutí o vazbě

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 28, nález č. 130

I. ÚS 371/02

K rozhodování o vazbě
K nutnosti řádně odůvodnit rozhodnutí o vazbě

Ústavní soud připomíná, že se ve své ustálené judikatuře již opakovaně zabýval otázkou ústavnosti tzv. vazebních rozhodnutí. Přitom vycházel především ze skutečnosti, že obsahem právního institutu vazby je vymezení ústavně akceptovatelných důvodů omezení osobní svobody obviněného s cílem znemožnit zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení. Vazba tedy představuje toliko nezbytné omezení osobní svobody, u něhož platí princip presumpce neviny. Smyslem tohoto omezení je umožnit orgánům činným v trestním řízení uskutečnění a ukončení tohoto řízení (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 271/96, Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 7, str. 156). Ústavní soud podotýká, že na tomto právním názoru nic nezměnila ani novelizace trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb.

V této souvislosti Ústavnímu soudu nezbývá, než opětovně připomenout, že rozhodnutí o vazbě představuje výrazný zásah do osobní svobody jedince (čl. 8 Listiny základních práv a svobod), při němž je proto nutno postupovat značně restriktivně. Právě z tohoto hlediska Ústavní soud - v obecné rovině - považuje za velmi významné, aby vazební rozhodnutí obecného soudu bylo náležitě odůvodněno. Ústavní soud totiž již dříve ve své ustálené praxi vyložil, že „Z hlediska stanoveného postupu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) je požadavek řádného a vyčerpávajícího zdůvodnění rozhodnutí orgánů veřejné moci“ (v daném případě povinnost plynoucí z ustanovení § 125 ve spojení s § 138 trestního řádu) „jednou ze základních podmínek ústavně souladného rozhodnutí. S ohledem na význam ústavně zaručených základních práv včetně práva na osobní svobodu, případně s ohledem na závažnost zásahu do tohoto práva, požadavek zákonem vyžadovaného způsobu odůvodnění rozhodnutí, jímž k jeho omezení dochází, je o to důrazněji důvodný, a proto také jen povšechné a obecné odůvodnění rozhodnutí, jímž je osobní svoboda omezena, není v souladu s ústavním pořádkem republiky“ (nález sp. zn. III. ÚS 103/99, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 17, str. 121).

Z dikce ustanovení § 72 odst. 1 trestního řádu [ve spojení s § 146a odst. 1 písm. a) stejného zákona] je zřejmé, že soudce byl (v tomto případě) povinen i v přípravném řízení zkoumat existenci vazebních důvodů a své rozhodnutí náležitě odůvodnit. V tomto směru platí pro rozhodnutí o dalším trvání vazby stejné zásady jako pro rozhodnutí, jímž je obviněný do vazby vzat (srov. výše).

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 16. října 2002 sp. zn. I. ÚS 371/02 ve věci ústavní stížnosti D. D. D. proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze 17. 4. 2002 sp. zn. 6 Nt 501/2002, kterým byla zamítnuta stížnost proti usnesení Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku z 28. 3. 2002 sp. zn. 3 Zt 1699/2000, jímž bylo rozhodnuto, že se stěžovatel ponechává ve vazbě.

I. Výrok

1. Usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17. 4. 2002 sp. zn. 6 Nt 501/2002 se zrušuje.

2. Zbývající část ústavní stížnosti se zamítá.

II.

Nahrávám...
Nahrávám...