dnes je 7.12.2022

Input:

Nález 134/1999 SbNU, sv. 16, K rozhodování Ústavního soudu podle právního stavu platného v době rozhodování o ústavní stížnosti

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 16, nález č. 134

II. ÚS 242/97

K rozhodování Ústavního soudu podle právního stavu platného v době rozhodování o ústavní stížnosti

Postup soudu, který vyústil v napadený rozsudek z 25. 4. 1997, vychází z ustanovení § 14 odst. 4 zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky, které bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu č. 159/1998 Sb. dnem jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů, tj. 13. 7. 1998. Soud tedy své rozhodnutí vydal za tehdy platného právního stavu. Nicméně s ohledem na podanou ústavní stížnost Ústavní soud tuto právní změnu (zrušení uvedeného zákonného ustanovení) pominout nemůže, jak již plyne z jeho ustálené judikatury.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 5. října 1999 sp. zn. II. ÚS 242/97 ve věci ústavní stížnosti B. D. T. proti usnesení a rozsudku Městského soudu v Praze z 25. 4. 1997 sp. zn. 38 Ca 66/96 týkajícím se povinnosti cizince opustit území České republiky.

I. Výrok

1. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 1997 č. j. 38 Ca 66/96-35 se zrušuje.

2. Návrh na odložení vykonatelnosti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 1997 č. j. 38 Ca 66/96-33 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 1997 č. j. 38 Ca 66/96-35 se zamítá.

II. Odůvodnění

Navrhovatel napadl ústavní stížností usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 1997 č. j. 38 Ca 66/96-33 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 1997 č. j. 38 Ca 66/96-35. Rozsudkem Městského soudu v Praze byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti pravomocnému rozhodnutí Policejního prezidia ČR, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie ze dne 22. 1. 1996 č. j. PPR-101/RCP-c-227-96, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti správnímu rozhodnutí Policie ČR, oddělení cizinecké policie a pasové služby v Benešově ze dne 22. 12. 1995 č. j. PSC-902/CP-c-BN-95, jímž byl stěžovateli podle § 14 odst. 1 písm. f) zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území ČSFR, zakázán pobyt na území ČR do 22. 12. 1998 a podle § 15 odst. 2 tohoto zákona mu byla uložena povinnost opustit území České republiky do 21. 1. 1996. Rozhodnutí orgánu cizinecké policie ČR bylo odůvodněno tím, že navrhovateli byla dvakrát (ze spisu Policie ČR Praha č. j. PPR 101/RCP-c-227/96 však Ústavní soud zjistil, že se tak stalo třikrát, navíc ještě byl navrhovatel odsouzen pro trestný čin podle § 223 trestního zákona, a dále se dopustil přestupku proti pravidlům silničního provozu) uložena Českou obchodní inspekcí pokuta pro přestupek při prodeji zboží, kterou ihned zaplatil a tím bylo přestupkové řízení skončeno. Zároveň s rozhodnutím ve věci samé byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 1997 č. j. 38 Ca 66/96-33 zamítnut i návrh stěžovatele na odložení vykonatelnosti rozhodnutí Policie ČR.

V ústavní stížnosti proti tomuto rozsudku navrhovatel v prvé řadě uvedl, že napadeným rozsudkem byla porušena zásada ne bis in idem, neboť prý byl opakovaně sankcionován za porušení svých povinností, ačkoliv za ně byl již postižen v rámci přestupkového řízení. Tím podle jeho názoru došlo k porušení čl. 4 odst. 1

Nahrávám...
Nahrávám...