dnes je 30.11.2022

Input:

Nález 134/2002 SbNU, sv. 28, K přezkoumávání rozhodnutí finančních (daňových) orgánů ve správním soudnictví; K právům daňového subjektu v daňovém řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 28, nález č. 134

II. ÚS 232/02

K přezkoumávání rozhodnutí finančních (daňových) orgánů ve správním soudnictví
K právům daňového subjektu v daňovém řízení

Jestliže je příslušná osoba dotazována na důležité okolnosti v daňovém řízení, jež se týkají jiných osob, jsou-li jí známy (§ 8 odst. 1 věta první zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), jedná se zjevně o výslech svědka. Správce daně není oprávněn volně volit mezi těmito právními úkony, nýbrž musí přihlédnout k jejich skutečnému obsahu, a to již z důvodu ochrany práv subjektu, s nímž je vedeno daňové řízení. Svědek je dle zákona povinen vypovídat pravdu a nic nezamlčet. O tom musí být poučen a poučen musí být i o následcích nepravdivé nebo neúplné výpovědi. Pro účely dokazování v daňovém řízení je však třeba preferovat použití bezprostředních, tj. před dožádaným správcem daně provedených důkazů. Daňový subjekt vzhledem ke zmíněné zásadě „rovnosti zbraní“ má právo se s těmito důkazy seznámit (a tedy nikoliv až s jakýmsi jejich shrnutím či zhodnocením provedeným dožádaným správcem daně). I na daňové řízení se vztahuje pravidlo, že finanční orgány jsou povinny postupovat ústavně konformním způsobem, což ve zmiňovaném kontextu zejména znamená umožnit účastníkovi, aby jeho věc byla projednávána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) - (viz nález ze dne 11. 9. 2001 sp. zn. I. ÚS 591/2000, Ústavní soud, Sbírka nálezů a usnesení, C. H. Beck, svazek 23, č. 133).

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 29. října 2002 sp. zn. II. ÚS 232/02 ve věci ústavní stížnosti S. S. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze 7. 2. 2002 sp. zn. 15 Ca 214/99, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze 7. 6. 1999 č. j. 860/130/99, jímž bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti platebnímu výměru Finančního úřadu v Lounech z 21. 9. 1998 č. j. 41196/98/201970/0726 na daň z přidané hodnoty.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 2. 2002 č. j. 15 Ca 214/99-18 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas [§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“)] a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona o Ústavním soudu], napadl navrhovatel (stěžovatel) rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 2. 2002 č. j. 15 Ca 214/99-18, neboť má za to, že uvedené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Jak Ústavní soud z příslušného správního a soudního spisu zjistil, napadeným rozsudkem byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 7. 6. 1999 č. j. 860/130/99, jímž bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti platebnímu výměru Finančního úřadu v Lounech ze dne 21. 9. 1998 č. j. 41196/98/201970/0726 na daň z přidané

Nahrávám...
Nahrávám...