dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 14/2004 SbNU, sv. 32, K zastavení soudního řízení o neplatnost výpovědi z pracovního poměru

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 32, nález č. 14

III. ÚS 133/03

K zastavení soudního řízení o neplatnost výpovědi z pracovního poměru

Předmětem soudního řízení o neplatnost výpovědi z pracovního poměru dané zaměstnavatelem je určit platnost uvedeného právního úkonu, přičemž rozhodnutí v této otázce staví na jisto, zda pracovní poměr nadále trvá (trval) a zda zaměstnanci vznikl nárok na náhradu mzdy (§ 61 odst. 1 zákoníku práce), jenž je nárokem mzdovým, přecházejícím na právní nástupce zaměstnance (§ 260 odst. 2 zákoníku práce). Jestliže zaměstnanec v průběhu daného řízení zemře, nelze je podle § 107 odst. 5 občanského soudního řádu bez dalšího zastavit s tím, že příslušný právní vztah (pracovní poměr) zanikl, když jeho určitá část představující mzdové nároky zaměstnance jeho smrtí nezaniká, ale přetrvává mezi zaměstnavatelem a právními nástupci stěžovatele.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 29. ledna 2004 sp. zn. III. ÚS 133/03 ve věci ústavní stížnosti E. H. a spol. proti usnesení Městského soudu v Praze z 28. 11. 2002 sp. zn. 13 Co 627/2002, kterým bylo odmítnuto odvolání stěžovatelek proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 z 29. 5. 2002 sp. zn. 27 C 3/2001, jímž bylo zastaveno řízení ve věci žalobce (právního předchůdce stěžovatelek) o neplatnost výpovědi z pracovního poměru.

Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2002 č. j. 13 Co 627/2002-43 se zrušuje.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas [§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon“)] a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona], napadly stěžovatelky usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2002 č. j. 13 Co 627/2002-43, přičemž tvrdily, že jím bylo porušeno jejich základní právo na soudní ochranu a na přístup k soudu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), v důsledku čehož mělo dojít i k porušení čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“).

Jak Ústavní soud zjistil z příslušného soudního spisu (sp. zn. 27 C 3/2001), který si za účelem posouzení ústavní stížnosti vyžádal, napadeným rozhodnutím bylo odmítnuto odvolání stěžovatelek proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 5. 2002 č. j. 27 C 3/2001-31, jímž bylo zastaveno řízení ve věci žalobce A. H. proti žalované České republice - Ministerstvu pro místní rozvoj o neplatnost výpovědi z pracovního poměru. Obvodní soud v odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že se žalobce domáhal určení, že výpověď z pracovního poměru podle § 46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce ze dne 17. 5. 2000, doručená mu dne 3. 7. 2000, je neplatná. Pro případ zamítnutí tohoto návrhu (jakožto primárního žalobního petitu) se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit odstupné ve výši 60 000 Kč s příslušenstvím (eventuální petit). V průběhu řízení však bylo na základě sdělení Obvodního soudu pro Prahu 6 zjištěno, že žalobce dne 10. 4. 2002 zemřel. Vzhledem k této skutečnosti obvodní soud zkoumal,

Nahrávám...
Nahrávám...