dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 160/1999 SbNU, sv. 16, K dispoziční zásadě ovládající správní soudnictví

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 16, nález č. 160

IV. ÚS 432/98

K dispoziční zásadě ovládající správní soudnictví

Správní soudnictví je ovládáno dispoziční zásadou. Pokud se přezkoumání správním soudem omezilo jen na určité tzv. stížnostní body, neshledává Ústavní soud žádný prostor k tomu, aby rozhodnutí soudu zrušil z důvodů, které účastník řízení uvedl teprve v ústavní stížnosti (když navíc byly tyto důvody projednány v jiném soudním řízení).

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 19. listopadu 1999 sp. zn. IV. ÚS 432/98 ve věci ústavní stížnosti O. L. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze 7. 7. 1998 sp. zn. 44 Ca 37/98 ve spojení s rozhodnutím Okresního úřadu v Berouně, okresního pozemkového úřadu, z 27. 1. 1998 č.j. OPÚ/356/96-Pa-1 o zamítnutí žádosti o vydání pozemků.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Ústavnímu soudu byla dne 12. 10. 1998 ve lhůtě podle § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), doručena ústavní stížnost, v níž stěžovatelka brojí proti napadenému rozsudku, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí pozemkového úřadu, že žádost o vydání pozemků doručená vedlejšímu účastníkovi dne 23. 7. 1996 se zamítá, neboť stěžovatelka uplatnila svůj nárok podle zákona ČNR č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., po lhůtě, tj. po 15. 7. 1996, a to přesto, že jej výslovně uplatnila podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“). Tím, že nároky byly posuzovány podle jiného zákona, než byl původní návrh, dle názoru stěžovatelky rozhodl soud o jiném nároku, než který byl uplatněn. Podle ústavní stížnosti zůstala spornou také otázka důvodu odnětí předmětných nemovitostí. Zatímco orgán veřejné moci odvozuje odnětí dle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa (dále jen „dekret“), stěžovatelka tvrdí, že k odnětí došlo podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy. Svoje tvrzení opírá o zápis v pozemkové knize, resp. v zemských deskách, v nichž odnětí podle dekretu není uvedeno, toliko úmysl Ministerstva zemědělství odejmout pozemky na základě zákona č. 142/1947 Sb., přičemž záznamy jsou datovány různě, vždy však v rozmezí červ na 1948 až listopadu 1950, tj. v rozhodném období dle zákona o půdě. V postupu správního orgánu a soudu spatřuje stěžovatelka porušení svých základních práv a svobod vyplývajících z čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Z rozsudku krajského soudu vyplývá, že zhodnotil materiály archivního fondu Okresního národního výboru v Berouně (dále jen „ONV“), z nichž zjistil, že výměrem bývalého Zemského národního výboru v Praze (dále jen „ZNV“) ze dne 31. 5. 1948 bylo zamítnuto odvolání O. D. st., matkou zastoupených nezletilých O. a A. D., a dále J. D. a

Nahrávám...
Nahrávám...