dnes je 5.10.2022

Input:

Nález 167/2001 SbNU, sv. 24, K určitosti a předvídatelnosti procesních pravidel; K nutnosti provádět dokazování podle procesních řádů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 24, nález č. 167

III. ÚS 190/01

K určitosti a předvídatelnosti procesních pravidel
K nutnosti provádět dokazování podle procesních řádů

Procesní řády v právním systému České republiky tvoří od sebe oddělené procesní soustavy, jejichž vzájemné propojení, resp. propojení s jinými zákony z pohledu požadavků určitosti a předvídatelnosti procesních pravidel musí být procesním zákonem výslovně upraveno. Příkladem v této souvislosti je § 39 odst. 1 správního řádu, § 135 občanského soudního řádu, § 112 odst. 2 trestního řádu nebo § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

Pro důkazní řízení z uvedené zásady plyne maxima, podle níž důkazem může být toliko ten prostředek, jímž lze zjistit a objasnit skutečný stav věci, jenž je předvídán příslušným procesním řádem a jenž je podle tohoto řádu proveden. Tyto požadavky, tj. určitost a předvídatelnost procesních pravidel, jakož i jejich promítnutí do důkazního řízení, nutno podřadit pod kautely vyžadované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 1. listopadu 2001 sp. zn. III. ÚS 190/01 ve věci ústavní stížnosti MUDr. E. P. proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město z 21. 12. 2000 sp. zn. 30 C 151/2000 o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou z dopravního přestupku.

I. Výrok

Rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. prosince 2000 č. j. 30 C 151/2000-31 se zrušuje.

II. Odůvodnění

1. Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 27. 3. 2001, tj. ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. 12. 2000 č. j. 30 C 151/2000-31 o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Uvedeným rozhodnutím obecného soudu se cítí být dotčena v základním právu na soudní ochranu plynoucím z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), jakož i v základním právu na veřejnost jednání a základním právu vyjadřovat se ke všem prováděným důkazům, plynoucím z čl. 38 odst. 2 Listiny.

Z obsahu spisu Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 30 C 151/2000, jejž si Ústavní soud vyžádal, jakož i z příloh ústavní stížnosti bylo zjištěno následující:

Stěžovatelka se žalobou podle části páté hlavy druhé občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) domáhala před obecným soudem zrušení rozhodnutí Policie České republiky - Správy západočeského kraje, krajského dopravního inspektorátu, ze dne 18. 4. 2000 č. j. PZC-408/DP-2000, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Okresního ředitelství Policie České republiky, Dopravního inspektorátu v Domažlicích, ze dne 8. 3. 2000 č. j. ORDO-838-200/DI-SR-99, kterým byla uznána vinnou z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 22 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. b) téhož zákona, jichž se měla dopustit porušením § 7 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti

Nahrávám...
Nahrávám...