dnes je 29.6.2022

Input:

Nález 17/2000 SbNU, sv. 17, K právu na osobní svobodu; K odůvodnění rozhodnutí o vazbě

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 17, nález č. 17

III. ÚS 103/99

K právu na osobní svobodu
K odůvodnění rozhodnutí o vazbě

Obecné soudy obou stupňů tím, že svá rozhodnutí založily toliko na tvrzeních obsažených v návrhu státního zastupitelství, rozhodly způsobem, který není v souladu se zákonem, a tím spíše není ústavně souladný; toto pochybení obecných soudů je o to vážnější, že právě jim je ústavně přikázána povinnost poskytovat ochranu právům (čl. 90 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky), z čehož jim - pod aspekty ústavně zaručeného práva na osobní svobodu - současně plyne povinnost přezkumu tvrzení, závěrů a postupu policejních orgánů, a bránit tak porušování zákonem (ústavně) stanovených lhůt, případně vyloučit jejich účelové obcházení.

Z hlediska stanoveného postupu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) je požadavek řádného a vyčerpávajícího zdůvodnění rozhodnutí orgánů veřejné moci jednou ze základních podmínek ústavně souladného rozhodnutí.

S ohledem na význam ústavně zaručeného práva na osobní svobodu, případně s ohledem na závažnost zásahu do tohoto práva, požadavek zákonem vyžadovaného způsobu odůvodnění rozhodnutí, jímž k jeho omezení dochází, je o to důrazněji důvodný, a proto také jen povšechné a obecné odůvodnění rozhodnutí, jímž je osobní svoboda omezena, není v souladu s ústavním pořádkem republiky.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 3. února 2000 sp. zn. III. ÚS 103/99 ve věci ústavní stížnosti J. O. proti usnesení Krajského soudu v Brně z 21. 12. 1998 sp. zn. 9 To 983/98, jímž byla zamítnuta stěžovatelova stížnost proti usnesení Městského soudu v Brně z 18. 11. 1998 sp. zn. 7 Nt 4403/98 o jeho vzetí do vazby.

I. Výrok

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. prosince 1998 sp. zn. 9 To 983/98 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 18. listopadu 1998 sp. zn. 7 Nt 4403/98 se zrušují.

II. Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas [§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon“)] a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona], napadl stěžovatel pravomocné usnesení Městského soudu v Brně ze dne 18. 11. 1998 (7 Nt 4403/98), kterým bylo rozhodnuto o jeho vzetí do vazby, a spolu s ním též jeho stížnost zamítající usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 1998 (9 To 983/98), a tvrdil, že oba obecné soudy jako orgány veřejné moci svými rozhodnutími porušily jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu a osobní svobodu [čl. 36 odst. 1 a čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“)]; podle odůvodnění ústavní stížnosti stalo se tak tím, že obecné soudy rozhodující o jeho vzetí do vazby se řádným způsobem nevypořádaly s důvody, pro něž byl stěžovatel vzat do vazby, a nezabývaly se tak porušením jeho ústavně zaručeného práva na osobní svobodu (čl. 8 odst. 3 Listiny), zejména když ve své stížnosti výslovně vznesl námitku stran překročení 24hodinové lhůty, ve které jsou orgány policie povinny zadrženou osobu předat soudu. Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem obě rozhodnutí

Nahrávám...
Nahrávám...