Nález 173/2007 SbNU, sv. 47, K návrhu na zrušení zákona č. 495/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 4/2003 Sb. a zákona č. 562/2004 Sb., eventuálně na zrušení některých ustanovení zákona č. 3/2002 Sb. a některých ustanovení dalších zákonů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 47, nález č. 173

Pl. ÚS 2/06

K návrhu na zrušení zákona č. 495/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 4/2003 Sb. a zákona č. 562/2004 Sb., eventuálně na zrušení některých ustanovení zákona č. 3/2002 Sb. a některých ustanovení dalších zákonů

Oproti svobodě svědomí a náboženského vyznání, u níž Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina“) nestanoví žádné možné podmínky pro její omezení, lze svobodu výkonu náboženství nebo víry omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých (čl. 16 odst. 4 Listiny, usnesení ze dne 8. 10. 1998 sp. zn. IV. ÚS 171/97, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 12, usn. č. 57, str. 457 a násl.).

V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 6/02 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 28, nález č. 146, vyhlášen pod č. 4/2003 Sb.) dává Ústavní soud též najevo, že (ve vztahu k čl. 16 odst. 4 Listiny) zaručení minima ochrany ostatních účastníků soukromoprávních vztahů je legitimním cílem úpravy; ústavní hodnotou, s níž je tedy princip autonomie církví a náboženských společností (čl. 16 odst. 2 Listiny) nutno poměřovat, je princip právní jistoty a ochrany práv třetích osob (čl. 1 odst.1 Ústavy České republiky, čl. 16 odst. 4 Listiny).

Vzhledem k normativní změně ve vymezení „evidovaných právnických osob“ se oproti původnímu hodnocení (v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 6/ /02) kontextuálně posouvá i dříve vyjádřená argumentace pojmy „registrace“ a „evidence“; spíše než o spor o evidenci a registraci pak materiálně jde o posouzení, jaké (akceptovatelné a contrario nevěcné, neúměrně zátěžlivé či dokonce šikanózní) podmínky zákon pro vznik evidované právnické osoby klade, resp. zda svojí povahou jsou - ve vztahu k proklamované ochraně jiných ústavních hodnot - legitimní a zda v adekvátní proporci vystihují střet obou dotčených ústavních hodnot.

Není spolehlivého důvodu, aby návrhem dotčená ustanovení § 15a, 16 a 16a zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění nálezu Ústavního soudu č. 4/2003 Sb., zákona č. 562/2004 Sb. a zákona č.495/2005 Sb., mohla být hodnocena jako kolizní s čl. 16 odst. 2 Listiny, neboť (určitá) omezení autonomie církví a náboženských společností jsou vyvažována jiným ústavně relevantním zájmem, jejž představuje ochrana práv třetích osob, resp. princip právní jistoty (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, čl. 16…