dnes je 5.10.2022

Input:

Nález 185/2000 SbNU, sv. 20, K přemístění dítěte mimo obvyklé bydliště z hlediska Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí; K ústavní ochraně dětí

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 20, nález č. 185

III. ÚS 440/2000

K přemístění dítěte mimo obvyklé bydliště z hlediska Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí
K ústavní ochraně dětí

Jestliže je dětem obecně zaručena ochrana nejen zákonná (§ 32 a násl. zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů), ale nadto také ochrana ústavní (čl. 32 odst. 1 al. 2 Listiny základních práv a svobod), je nutno tyto zákonné a ústavní garance při jejich aplikaci v konkrétní věci podložit co nejpečlivěji zjištěným skutkovým stavem a stejně pečlivě z něj odvozeným právním posouzením; z hlediska aplikace Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (jejího čl. 13) to znamená, že jak eliminující důvody návratu dítěte do místa bydliště druhého z rodičů (čl. 3 této Úmluvy) musí být zjištěny a objasněny natolik dostatečně, aby hrozba vážného nebezpečí fyzické nebo duševní újmy, případně nesnesitelná situace z přikázaného návratu byly s co nejvyšší mírou pravděpodobnosti vyloučeny, a obdobně aby co neúplněji byly ozřejmeny také všechny okolnosti, z nichž by bylo lze usoudit na skutečný postoj druhého z rodičů k místu pobytu nezletilého dítěte.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 7. prosince 2000 sp. zn. III. ÚS 440/2000 ve věci ústavní stížnosti D. D. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 5. 2000 sp. zn. 21 Co 56/2000 a rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 10. 12. 1999 sp. zn. Nc 535/99 týkajícím se vydání dítěte.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. května 2000 (21 Co 56/2000) a rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 10. prosince 1999 (Nc 535/99) se zrušují.

II. Odůvodnění

1. Ústavní stížností, podanou včas [§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon“)] a po odstranění formálních vad (§ 31 odst. 1 zákona) k výzvě Ústavního soudu [§ 41 písm. b) zákona] ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka pravomocný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 5. 2000 (21 Co 56/2000-140) a spolu s ním také jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 10. 12. 1999 (Nc 535/99-73) a tvrdila - stručně shrnuto - že jmenované obecné soudy jako orgány veřejné moci svými rozhodnutími porušily její ústavně zaručené právo plynoucí z čl. 22 a z čl. 32 odst. 4 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“); podle odůvodnění ústavní stížnosti stalo se tak tím, že oba obecné soudy ji (napadenými rozhodnutími) nutí „k zachování práva na výchovu dcery opustit republiku proti své vůli mimo rámec zákona“. V podrobném popisu vztahů ve své rodině (manželství s vedlejším účastníkem) dovozuje, že obecnými soudy nařízené navrácení nezletilé dcery K. do bydliště otce (v Izraeli) podložené ustanoveními Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (dále jen „Úmluva“), publikované pod č. 34/1998 Sb., jíž je Česká republika jako ratifikovanou a

Nahrávám...
Nahrávám...