dnes je 27.9.2022

Input:

Nález 187/2001 SbNU, sv. 24, K placení soudního poplatku ve správním soudnictví

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 24, nález č. 187

III. ÚS 292/01

K placení soudního poplatku ve správním soudnictví

Z pohledu ústavněprávního nutno stanovit podmínky, za jejichž splnění nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy má za následek porušení základních práv a svobod. Ústavní soud spatřuje tyto podmínky v následujících okolnostech: Základní práva a svobody v oblasti jednoduchého práva působí jako regulativní ideje, pročež na ně obsahově navazují komplexy norem jednoduchého práva. Porušení některé z těchto norem, a to v důsledku svévole anebo v důsledku přijetí jiné než ústavně konformní interpretace, pak zakládá dotčení na základním právu a svobodě.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 29. listopadu 2001 sp. zn. III. ÚS 292/01 ve věci ústavní stížnosti F., spol. s r. o., proti usnesení Krajského soudu v Brně z 5. 3. 2001 sp. zn. 29 Ca 553/2000, jímž bylo zastaveno řízení o stěžovatelčině žalobě proti rozhodnutí finančních orgánů ohledně vyměření daně z přidané hodnoty.

I. Výrok

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. března 2001 č. j. 29 Ca 553/2000-23 se zrušuje.

II. Odůvodnění

1. Návrhem, podaným Ústavnímu soudu osobně dne 15. 5. 2001, tj. ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2001 č. j. 29 Ca 553/2000-23 o zastavení řízení. Uvedeným rozhodnutím soudu se cítí být dotčena v ústavně zaručeném právu na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v právu plynoucím z ústavní povinnosti obecných soudů podle čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“).

Z obsahu spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 30 Ca 176/2000, jejž si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno následující:

Stěžovatelka se žalobou před obecným soudem domáhala přezkumu rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 12. 10. 2000 č. j. 2561, 5443/2000/FŘ/130, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti platebnímu výměru Finančního úřadu Brno II ze dne 25. 11. 1999 č. j. 121363/99/289912/6513, kterým jí byla vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období I. čtvrtletí 1999 ve výši 1 202 024 Kč. Po podání žaloby vyzval krajský soud stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku, přičemž tato výzva byla doručena toliko jejímu právnímu zástupci, a to dne 11. 1. 2001 (spis Krajského soudu v Brně sp. zn. 29 Ca 553/2000). Z ústavní stížností napadeného usnesení obecného soudu dále pak vyplývá, že soudní poplatek nebyl stěžovatelkou uhrazen ani ve lhůtě určené jí soudem, pročež ten uvedeným usnesením ze dne 5. 3. 2001 č. j. 29 Ca 553/2000-23 předmětné řízení zastavil, a to s poukazem na nedodržení jím stanovené lhůty osmi dnů pro zaplacení soudního poplatku (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).

Ústavní stížnost vytýká rozhodnutí Krajského soudu v Brně odepření základních práv plynoucích z čl. 36 odst. 1 Listiny a z čl. 90 Ústavy. Stěžovatelka s ohledem na § 49 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a § 2 odst. 1 a 5 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění platném do

Nahrávám...
Nahrávám...