dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 191/2000 SbNU, sv. 20, K povinnosti nového vlastníka uhradit daňový nedoplatek na dani z nemovitosti; K poskytnutí soudní ochrany novému subjektu v postavení daňového dlužníka

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 20, nález č. 191

III. ÚS 428/2000

K povinnosti nového vlastníka uhradit daňový nedoplatek na dani z nemovitosti
K poskytnutí soudní ochrany novému subjektu v postavení daňového dlužníka

Jakkoli Ústavní soud v nálezu vydaném ve věci sp. zn. I. ÚS 469/98 (publ. in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 15, vydání 1., č. 97, Praha 2000) vyložil, že správce daně je při stanovení daňové povinnosti a jejím vyměřování vázán úzkou součinností s daňovými subjekty (§ 2 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se důsledků z této povinnosti plynoucích nemůže zbavit ani odkazem na (před novelou) platné znění § 13 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, a zejména že novému majiteli nemovitosti je sice zákonem uložena povinnost uhradit případný nedoplatek předchozího vlastníka, nicméně že výzva správce daně (§ 73 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů) neukládá novému vlastníkovi nijakou povinnost, neboť svou povahou i zněním je pouhou upomínkou k zaplacení (dříve a jinému) vyměřené a splatné daně, právní závěry z označeného nálezu na posuzovanou ústavní stížnost nedopadají.

Podle přesvědčení Ústavního soudu ratio označeného nálezu podle jeho rozhodovacích důvodů spočívá v záměru zachovat nastupujícímu novému subjektu v pozici daňového dlužníka ex lege soudní ochranu tehdy, jestliže jde o subjekt zcela odlišný od původního daňového dlužníka, s nímž není tento nový subjekt nikterak svázán, a jemuž existence daňového dluhu nebyla (nemusela být) známa, ať již co do jeho důvodu nebo jeho výše, neboť jen v tomto smyslu má soudní ochrana jako ochrana před případným zásahem do hmotněprávních vztahů nového subjektu smysl.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 19. prosince 2000 sp. zn. III. ÚS 428/2000 ve věci ústavní stížnosti D. S. M., a. s., proti usnesení Krajského soudu v Brně z 15. 5. 2000 sp. zn. 29 Ca 48/2000 a rozhodnutí Finančního úřadu v Uherském Hradišti ze dne 22. 11. 1999 č. j. 137924/99/336961/2807 ohledně povinnosti k úhradě daně z nemovitosti a návrhu na zrušení § 13b odst. 2 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů.

I. Výrok

1. Ústavní stížnost se zamítá.

2. Návrh na zrušení § 13b odst. 2 zákona č. 338/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.

II. Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas [§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon“)] a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka pravomocné usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2000 č. j. 29 Ca 48/2000-25 a také jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu (Finančního úřadu v Uherském Hradišti ze dne 22. 11. 1999 č. j. 137924/99/336961/2807) a tvrdila, že zmíněné orgány veřejné moci porušily její ústavně zaručené právo plynoucí zejména z čl. 11 odst. 3 a 5, čl. 36 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv

Nahrávám...
Nahrávám...