dnes je 28.11.2022

Input:

Nález 20/2001 SbNU, sv. 21, K nutnosti řádně odůvodnit rozhodnutí o vazbě

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 21, nález č. 20

II. ÚS 124/97

K nutnosti řádně odůvodnit rozhodnutí o vazbě

Neobsahuje-li odůvodnění usnesení vydaného v trestním řízení ani jednu z náležitostí stanovených v § 134 odst. 2 trestního řádu, a nevyplývá-li z něho tudíž ani vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé, stává se takové rozhodnutí nepřezkoumatelným.

Mezi základní principy právního státu patří nepochybně i vyloučení libovůle při rozhodování soudů. Proto soudy rozhodující o uvalení vazby podle § 67 trestního řádu musí přezkoumatelným způsobem odůvodnit, z jakých důvodů převyšuje zájem na objasňování trestného činu nad zájmem svobody jednotlivce. Pokud tak soudy neučiní, porušují zásady řádného a spravedlivého procesu zaručeného stěžovateli v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a tímto postupem zasahují do dalších práv garantujících zákonný průběh trestního řízení, zakotvených zejména v čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny základních práv a svobod, v čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, případně v čl. 9 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 30. ledna 2001 sp. zn. II. ÚS 124/97 ve věci ústavní stížnosti J. F. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 24. 3. 1997 sp. zn. 1 To 229/97 o ponechání stěžovatele ve vazbě.

I. Výrok

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 1997 sp. zn. 1 To 229/97 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě z 24. 3. 1997 sp. zn. 1 To 229/97 stěžovatel namítá, že v trestním řízení vedeném proti jeho osobě byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 2 větě prvé Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v článku 9 odst. 1 a 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen „Pakt“). Stěžovatel tvrdí, že vazební důvod není podložen konkrétními skutečnostmi odůvodňujícími obavu z jednání uvedeného v § 67 písm. b) trestního řádu. Dále stěžovatel namítá, že odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ostravě, proti kterému ústavní stížnost směřuje, je velmi stručné a je dle stěžovatelova názoru v podstatě v rozporu s § 138 trestního řádu s poukazem na § 125 trestního řádu.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 1996 č. j. Nt 3977/96-10 byl stěžovatel podle § 68 trestního řádu vzat do vazby pro podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle § 8 odst. 1 a § 148 odst. 1 a 2 písm. c) trestního zákona, a to ve stadiu pokusu, kterého se měl dopustit jako návodce podle § 10 odst. 1 písm. b) trestního zákona v součinnosti s obviněným J. R. Proti tomuto usnesení podal ihned po jeho vyhlášení stěžovatel stížnost, avšak tu blíže nezdůvodnil. Krajský soud v Ostravě přezkoumal zákonnost rozhodnutí okresního soudu a usnesením ze dne 24. 6. 1996 sp. zn. 1 To 591/96 dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud uvedl, že s ohledem na stěžovatelův postoj ke sdělenému obvinění

Nahrávám...
Nahrávám...