dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 24/2003 SbNU, sv. 29, K neprokázání oprávněnosti restitučního nároku

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 29, nález č. 24

I. ÚS 522/2000

K neprokázání oprávněnosti restitučního nároku

Ústavní soud poukazuje na již vícekrát opakované stanovisko, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti podle čl. 83 Ústavy České republiky není další soudní instancí, není vrcholem soudní soustavy obecných soudů, a proto není oprávněn přezkoumávat hodnocení důkazů obecnými soudy, pokud přitom současně nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 25. února 2003 sp. zn. I. ÚS 522/2000 ve věci ústavní stížnosti V. S. a O. S. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze 4. 5. 2000 sp. zn. 13 Co 79/2000, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Klatovech z 27. 10. 1999 sp. zn. 6 C 27/99 o zamítnutí žaloby o určení oprávněné osoby v restitučním řízení.

Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

Odůvodnění

I. Rozsudkem ze dne 27. 10. 1999 sp. zn. 6 C 27/99 zamítl Okresní soud v Klatovech žalobu, dle které by byli stěžovatelé oprávněni ve smyslu ustanovení § 4 a § 4a odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o půdě“) u pozemkového úřadu uplatnit nárok podle ustanovení § 9 odst. 1 téhož zákona k pozemkovým parcelám č. p. 1281, 1299, 1300/1, 1300/2, 1567, 1575/1 a 1582/1 v k. ú. K. H. (dále jen „předmětné nemovitosti“).

V odůvodnění tohoto rozsudku soud zejména uvedl, že stěžovatelé neunesli důkazní břemeno, neboť nepředložili doklady, ze kterých by bylo nesporné jejich vlastnické právo k předmětným nemovitostem. Konkrétně šlo o přídělovou listinu. Okresní soud dále uvedl, že ve věci již rozhodoval Krajský soud v Plzni o odvolání proti rozhodnutí Pozemkového úřadu v Klatovech, a to tak, že potvrdil rozhodnutí správního orgánu, že se předmětné nemovitosti do vlastnictví stěžovatelů nevydávají. (Pozn.: v souzené věci nejde o vydání pozemku, ale o určení oprávněné osoby.) Jak vyplývá z jeho rozsudku ze dne 21. 11. 1994 sp. zn. 15 Ca 311/94, je nesporné, že se stěžovatelé přestěhovali do K. H. a osídlovací komisí Ministerstva zemědělství jim byla odevzdána do správy a užívání usedlost č. 255. I když byl pod č. 73 vypracován návrh přídělu, rozhodnutí o přídělu nebylo vydáno příslušným orgánem - Ministerstvem zemědělství ani bezprostředně po osídlení ani v padesátých letech. (Za ně nelze považovat sdělení osídlovací komise Ministerstva zemědělství v Sušici z 2. 4. 1948 či sdělení expozitury Národního pozemkového fondu v Sušici z 10. 12. 1949.) Rozhodnutí o přídělu obdrželi stěžovatelé teprve v roce 1963, kdy jim vzniklo vlastnické právo, avšak pouze k nemovitostem v něm jmenovaným, nikoli však již k dalším pozemkům. Od doby vydání uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni pak stěžovatelé nepředložili doklady, ze kterých by bylo zřejmé, že se změnily poměry a že mohou prokázat vlastnictví k předmětným nemovitostem, a tím i zákonné podmínky ustanovení § 4 a § 4a odst. 3 zákona o půdě.

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Plzni citovaný rozsudek Okresního soudu v Klatovech potvrdil.

V jeho

Nahrávám...
Nahrávám...