dnes je 7.12.2022

Input:

Nález 27/2000 SbNU, sv. 17, K soudní rehabilitaci v tzv. přezkumném řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 17, nález č. 27

I. ÚS 402/98

K soudní rehabilitaci v tzv. přezkumném řízení

Koncepce zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, je taková, že některá odsuzující soudní rozhodnutí pro činy, které byly v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 považovány za trestné především z politických a ideologických důvodů, byla zrušena podle oddílu druhého přímo ze zákona, tedy bez návrhu dotčené osoby (§ 2 tohoto zákona), jiná odsuzující soudní rozhodnutí mohla být podle oddílu třetího zrušena pouze na návrh odsouzeného nebo dalších osob v zákoně vyjmenovaných (§ 4 tohoto zákona) a z důvodů taxativně stanovených v § 14 odst. 1 zákona o soudní rehabilitaci.

V tomto druhém případě zákon o soudní rehabilitaci umožnil poškozeným osobám rehabilitaci v tzv. přezkumném řízení, které je upraveno v § 4 až 6 tohoto zákona, a dále v oddílu čtvrtém, který upravuje řízení před soudem. Zásadním ustanovením, které upravuje postup při rehabilitaci těchto osob, je právě § 15, podle něhož po právní moci rozhodnutí o zrušení odsuzujícího rozsudku soud pokračuje v řízení na podkladě původní obžaloby. Důvod, proč zákonodárce zvolil tento způsob rehabilitace, je ten, že teprve v dalším řízení lze posoudit míru trestnosti spáchaného skutku, a určit tak rozsah případných nároků na hmotné odškodnění.

Pokud stěžovatel nevyužil svého práva požádat o pokračování v trestním řízení, připravil se tímto svým opomenutím o možnost prokázat před soudem míru své viny za spáchání žalovaných skutků a dosáhnout případně úplného nebo částečného zproštění obžaloby (když uložení přiměřeného nebo nového trestu je vyloučeno vzhledem k § 227 trestního řádu).

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 22. února 2000 sp. zn. I. ÚS 402/98 ve věci ústavní stížnosti M. F. proti rozsudku Nejvyššího soudu z 18. 6. 1998 sp. zn. 2 Cdon 76/96, kterým bylo zamítnuto stěžovatelovo dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni z 21. 9. 1995 sp. zn. 11 Co 61/96, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Chebu z 20. 11. 1994 sp. zn. 11 C 78/94 o zamítnutí stěžovatelovy žaloby proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti o zaplacení částky 44 065 Kč s příslušenstvím.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 18. 9. 1998, doplněnou podáním doručeným dne 25. 11. 1998, napadl stěžovatel rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 76/96 ze dne 18. 6. 1998.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že rozsudkem Okresního soudu v Chebu sp. zn. 11 C 78/94 ze dne 20. 11. 1994 byla zamítnuta jeho žaloba proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti o zaplacení částky 44 065 Kč s 3% úrokem od 12. 11. 1993 do zaplacení. Krajský soud v Plzni rozsudkem sp. zn. 11 Co 61/96 ze dne 21. 9. 1995 rozhodl o stěžovatelově odvolání tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. V podané žalobě se stěžovatel domáhal náhrady podle § 23 odst. 3 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudní rehabilitaci“), neboť byl rozsudkem Okresního soudu v Chebu sp. zn. 2 T 22/74 ze dne 20. 2. 1974 odsouzen pro trestné činy výtržnictví podle § 202 odst. 1

Nahrávám...
Nahrávám...