dnes je 27.6.2022

Input:

Nález 41/1998 SbNU, sv. 10, K otázce tzv. „rozhodného období“ v restitučních zákonech

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 10, nález č. 41

Pl. ÚS 45/97

K otázce tzv. „rozhodného období“ v restitučních zákonech

Je věcí suverénního rozhodnutí státu, zda přistoupí k restitucím a pokud ano, v jakém rozsahu budou majetkové křivdy odčiněny. Stanovení tzv. „rozhodného období“, konkrétně jeho počátku k datu 25. února 1948, se opírá o rozumné a objektivní důvody, když zákonodárce byl nucen jasně vymezit časovou hranici, za kterou již v zásadě nelze jít bez nebezpečí dalšího řetězení odškodnění až do doby předmnichovské republiky či ještě dále.

Nález

pléna Ústavního soudu ze dne 25. března 1998 sp. zn. Pl. ÚS 45/97 ve věci návrhu A. P. na zrušení ustanovení, jež je v § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, vyjádřeno slovy „od 25. února 1948“ (nález byl vyhlášen pod č. 79/1998 Sb.).

I. Výrok

Návrh se zamítá.

II. Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu byla dne 12. června 1997 doručena ústavní stížnost, doplněná podáním doručeným dne 19. září 1997, která směřuje proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. března 1997 č. j. 28 Ca 381/96-17, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu Louny - okresního pozemkového úřadu ze dne 3. září 1996 č. j. 1508/96-R/4668/93/Ver. Z těchto rozhodnutí vyplývá, že stěžovatelkou v rámci restituce požadované nemovitosti nelze vydat, neboť k přechodu majetku na stát došlo dne 13. srpna 1947, tedy před rozhodným obdobím vymezeným od 25. února 1948 do 1. ledna 1990.

Spolu s touto ústavní stížností podala stěžovatelka návrh na prohlášení neplatnosti zákona č. 143/1947 Sb., o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou, pro rozpor s čl. 1, čl. 3 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod, čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen „Pakt“) a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále bylo navrženo zrušení části ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o půdě“) v části věty in fine „od 25. února 1948“, a to s obdobnou argumentací o porušení zásady rovnosti a zákazu diskriminace. Obdobné návrhy spojila stěžovatelka s dalšími více než dvaceti ústavními stížnostmi.

Pokud jde o návrh na zrušení zákona č. 143/1947 Sb., dospěl soudce zpravodaj ke stejnému závěru jako soudkyně zpravodajka ve věci sp. zn. Pl. ÚS 43/96, tj. že napadený zákon v žádném řízení, které předcházelo podání ústavní stížnosti, přímo aplikován nebyl. S odvoláním se na důvody usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 43/96 ze dne 13. května 1997 proto návrh odmítl jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu], a to usnesením sp. zn Pokud jde o návrh na zrušení části ustanovení § 4 odst. 1 zákona o půdě, a to v části vyjádřené slovy „od 25. února 1948“, je nesporné, že toto ustanovení v předchozím řízení bezprostředně aplikováno bylo a podmínky § 74 zákona č. 182/1993 Sb. splněny jsou. Přesto, že ve výše uvedené obdobné věci sp. zn. Pl. ÚS 43/96 bylo, i

Z důvodu údržby našich serverů budou v úterý 28. 6. 2022 od 17:30 nedostupné naše služby. Plánovaná doba výpadku je jedna hodina. Omlouváme se.
Více informací

Nahrávám...
Nahrávám...