dnes je 15.4.2024

Input:

Nález 53/1995 SbNU, sv. 4, K pojmu „nápadně nevýhodné podmínky“ podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 4, nález č. 53

II. ÚS 53/95

K pojmu „nápadně nevýhodné podmínky“ podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích

Při zkoumání naplnění znaku nápadně nevýhodných podmínek podle § 6 odst. 1 písm. g) zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, je třeba vždy pečlivě hodnotit, jde-li o nevýhodnost takové intenzity, že ji lze kvalifikovat jako nápadnou.

Nález

Ústavního soudu České republiky (II. senátu) ze dne 27. září 1995 sp. zn. II. ÚS 53/95 ve věci ústavní stížnosti M.K. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 22. 12. 1994 sp. zn. 8 Co 1113/94 o uzavření dohody o vydání věci.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, potvrzujícímu rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 1994 čj. 32 C 326/91-81, ve znění rozsudku ze dne 29. 8. 1994 čj. 32 C 326/91-86, jimiž byl zamítnut návrh na uložení povinnosti vedlejšímu účastníku uzavřít dohodu o vydání věcí, opírající se o tvrzení, že stěžovatelka uzavřela kupní smlouvu ze dne 17. října 1960 s vedlejším účastníkem v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, vytýká stěžovatelka Krajskému soudu v Ostravě nesprávný výklad podmínek jejího restitučního nároku podle zák. č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, totiž podmínek tísně a nápadně nevýhodných podmínek. Navíc zdůraznila, že postup Nové huti i orgánů státní moci a správy při uzavírání kupní smlouvy ze dne 17. října 1960 odporoval zásadám demokratické společnosti, respektující práva občanů, vyjádřená Chartou OSN a Všeobecnou deklarací lidských práv, tak jak má na mysli ustanovení § 1 cit. zák. Dále ve svém návrhu uvedla, že uzavřená kupní smlouva byla ovlivněna politickými motivy - zatlačovat příslušníky tzv. maloburžoazie (ke kteréžto vrstvě ona a její rodina náležela) a omezovat tak její moc zabavováním jejího majetku. Dále poukázala na okolnost, že k uzavření kupní smlouvy došlo v době, kdy byla manželka jejího bratra těhotná, a skutečnost, že v důsledku nuceného uzavření kupní smlouvy se nápadně zhoršily životní podmínky celé rodiny. Konečně zdůraznila, že nebýt nátlaku a tím i vyvolané tísně, která byla odůvodněna obavou z vyvlastnění nemovitosti bez finanční náhrady a dále obavou z dalších represí, k uzavření kupní smlouvy by nedošlo. Napadeným rozhodnutím byla tedy porušena základní lidská práva a svobody, obsažené v Listině základních práv a svobod (dále jen „Listina“), a to konkrétně v čl. 11 odst. 1 a čl. 10 odst. 2. K porušení čl. 10 odst. 2 Listiny uvedla, že skutečnost, aby rodina žila v rodinném domě společně, byla pro ni i pro ostatní členy rodiny velmi důležitá. Ohledně podmínky týkající se tísně zdůraznila, že ustanovení § 6 odst. 1 zák. č. 87/1991 Sb. nevyžaduje, aby tíseň působila přímo na prodávajícího. V závěru své ústavní stížnosti konstatovala porušení i čl. 1 věty druhé Listiny a navrhla zrušení citovaného rozsudku Krajského soudu v Ostravě.

Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření k návrhu uvedl, že věc je právně jednoduchá, rozhodnutí záviselo vysloveně na zjištění skutkového stavu,

Nahrávám...
Nahrávám...