dnes je 29.3.2024

Input:

Nález 53/2003 SbNU, sv. 30, K odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 30, nález č. 53

I. ÚS 125/99

K odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem

V důsledku změny společenských poměrů po roce 1989, zejména v souvislosti s vydáním Listiny základních práv a svobod, která se stala součástí ústavního pořádku České republiky jako zákon č. 2/1993 Sb., je nutno zákon č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, vykládat v souladu s odpovídajícími články Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 15. dubna 2003 sp. zn. I. ÚS 125/99 ve věci ústavní stížnosti G. H. proti rozsudku Nejvyššího soudu z 26. 9. 2001 sp. zn. 25 Cdo 608/99, rozsudku Městského soudu v Praze z 28. 9. 1998 sp. zn. 22 Co 294/98 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 z 5. 2. 1998 sp. zn. 22 C 7/97 o zamítnutí stěžovatelčiny žaloby na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím o trestu.

Výrok

Rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 2001 č. j. 25 Cdo 608/99-67, Městského soudu v Praze ze dne 28. 9. 1998 č. j. 22 Co 294/98-56 a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 2. 1998 č. j. 22 C 7/97-36 se zrušují.

Odůvodnění

Paní G. H. (dále jen „stěžovatelka“) podala dne 5. 3. 1999 ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 28. 9. 1998 č. j. 22 Co 294/98-56. Tímto rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 5. 2. 1998 č. j. 22 C 7/97-36, jímž byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím o trestu podle zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem.

V odůvodnění ústavní stížnosti uvedla, že shora označeným rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta její žaloba o náhradu škody, která jí byla způsobena nezákonným rozhodnutím o trestu, a o vydání věcí, které propadly státu. Náhrady škody se domáhala proto, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 1. 1982 sp. zn. 3 T 266/81 ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 1982 sp. zn. To 22/82 byla uznána vinnou účastenstvím podle § 10 odst. 1 písm. a) trestního zákona (dále jen „tr. zákon“) na trestném činu poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zákona a trestném činu porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 124 odst. 1 tr. zákona a odsouzena k trestu odnětí svobody na 14 měsíců nepodmíněně a trestu propadnutí části majetku. Uložený trest odnětí svobody stěžovatelka vykonala a trest propadnutí majetku byl realizován.

Na základě podnětu stěžovatelky podal generální prokurátor České republiky u Nejvyššího soudu České republiky stížnost pro porušení zákona proti označenému rozsudku Městského soudu v Praze v její prospěch. Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 15. 4. 1992 sp. zn. 11 Tz 79/91 rozhodl, že označeným rozsudkem Městského soudu v Praze a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v neprospěch stěžovatelky. Nejvyšší soud České republiky

Nahrávám...
Nahrávám...