Nález 56/1996 SbNU, sv. 5, K pojmům tíseň a nápadně nevýhodné podmínky podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 5, nález č. 56
I. ÚS 65/96
K pojmům tíseň a nápadně nevýhodné podmínky podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích
Přestože se zákonné předpoklady stavu tísně a nápadně nevýhodných podmínek často vzájemně prolínají a někdy i podmiňují, je nutno respektovat jejich relativní oddělenost, kdy předpoklad tísně představuje především stav subjektivní a předpoklad nápadně nevýhodných podmínek zejména objektivní skutečnosti v konkrétní situaci.
Nález
Ústavního soudu České republiky (I. senátu) ze dne 27. června 1996 sp. zn. I. ÚS 65/96 ve věci ústavní stížnosti I. D. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 26. 10. 1995 sp. zn. 16 Co 513/94 a rozsudku Okresního soudu v Náchodě z 28. 2. 1994 sp. zn. 8 C 281/91 o uzavření dohody o vydání věci.
I. Výrok
Ústavní stížnost se zamítá.
II. Odůvodnění
Stěžovatel ve včas podané ústavní stížnosti napadl v záhlaví uvedené rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Náchodě, které nabyly právní moci dne 4. 1. 1996.
Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě byla zamítnuta žaloba, jíž se stěžovatel (žalobce) domáhal, aby žalovaný, Česká republika - město H., byl zavázán k uzavření dohody o vydání věci, a to domu č. p. 4 se stavební plochou č. 229 a zahradou č. 100, vše zapsáno u Katastrálního úřadu v Náchodě na LV č. 998 pro obec H. Povinnost k uzavření dohody o vydání věci stěžovatel opíral o ust. § 6 odst. 1 písm. g) zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, podle něhož povinnost vydat věc se vztahuje na ty případy, kdy v rozhodném období věc přešla na stát na základě kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Soud dospěl k názoru, že podmínka tísně byla při uzavření kupní smlouvy ohledně uvedených nemovitostí na straně prodávajících (stěžovatele i jeho matky) splněna. Existence druhého předpokladu vydání věci, tj. uzavření kupní smlouvy za nápadně nevýhodných podmínek, však podle názoru soudu dána není. Stěžovatel prý neprokázal, že tehdejší MěNV znemožnil jeho matce prodej domu jinému zájemci a jednání, která byla tehdy s dalšími kupci vedena, byla prý pouze velmi předběžná. Vyplacená kupní cena, jež činila 88 750 Kčs, byla údajně cenou maximální, za kterou bylo možno podle cenových předpisů v době uzavření kupní smlouvy předmětné nemovitosti prodat. Pokud by došlo k podstatnému překročení této kupní ceny, bylo by to důvodem neplatnosti kupní smlouvy. Proto stěžovatel a jeho matka nemohli v roce 1980 za nemovitosti získat vyšší cenu, která jim byla údajně nabízena (tzn. 100 000 Kčs a více) jinými zájemci, neboť tato cena by byla v rozporu s tehdy platnými cenovými předpisy. Okresní soud dále usoudil, že rozdíl ve znaleckých posudcích ohledně ceny předmětných nemovitostí, jenž vyplýval ze znaleckých posudků S. Ř. (zpracovaného v době prodeje nemovitostí v roce 1980) a J. N. (zpracovaného v roce 1993), byl nepatrný, Znalec S. Ř., který vycházel ze správného cenového předpisu (vyhlášky č. 43/1969 Sb.), ocenil stavbu na částku 84 600 Kčs a znalec J. N. na částku 88 965 Kčs. Vzniklý rozdíl proto činil…