dnes je 7.12.2022

Input:

Nález 57/2001 SbNU, sv. 22, K provádění a hodnocení důkazů obecnými soudy

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 22, nález č. 57

II. ÚS 663/2000

K provádění a hodnocení důkazů obecnými soudy

Zásadám spravedlivého procesu vyplývajícím z Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) - čl. 36 odst. 1 - nutno rozumět tak, že ve spojení s obecným procesním předpisem v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi možnost vyjádřit se nejen k provedeným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny) a k věci samé, ale také označit (navrhnout) důkazy, jejichž provedení pro zjištění (prokázání) svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka odpovídá povinnost soudu nejen o vznesených návrzích (včetně návrhů důkazních) rozhodnout, ale také - pokud jim nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů (zpravidla ve vztahu k hmotněprávním předpisům, které aplikoval, a k právním závěrům, k nimž na skutkovém základě věci dospěl) navržené důkazy neprovedl (§ 157 odst. 2 občanského soudního řádu). Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží svoje rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních principů, ale současně postupuje i v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny (především čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2) a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 10. dubna 2001 sp. zn. II. ÚS 663/2000 ve věci ústavní stížnosti T. J. V. proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově z 1. 12. 1999 sp. zn. 14 Nc 110/94 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem z 23. 8. 2000 sp. zn. 10 Co 439/2000, jimiž byla stěžovateli uložena povinnost platit výživné a splácet dlužné výživné.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 8. 2000 sp. zn. 10 Co 439/2000 se zrušuje.

Ve zbylé části se ústavní stížnost zamítá.

II. Odůvodnění

Navrhovatel se včas podaným návrhem domáhá s odvoláním na porušení práv zakotvených v čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, čl. 4 a 90 Ústavy České republiky a čl. 6 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) zrušení v záhlaví uvedených rozsudků.

Ze spisového materiálu, který si Ústavní soud k rozhodnutí vyžádal (spis Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 14 Nc 110/94), bylo zjištěno následující.

Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 1. 12. 1999 č. j. 14 Nc 110/94-41 byl nezletilý M. S. svěřen do výchovy matce, A. S. (v původním řízení navrhovatelka), a navrhovateli byla uložena povinnost platit na výživu nezletilého M. S. 80 DEM měsíčně počínaje dnem 24. 4. 1993 a 120 DEM měsíčně počínaje dnem 1. 2. 1998, a dále povinnost splácet dlužné výživné způsobem uvedeným v rozsudku. Z odůvodnění vyplývá, že soud neakceptoval navrhovatelovu námitku, podle níž není otcem dítěte, neboť rozhodující je dle názoru soudu zápis v matrice a rodném listě dítěte, kde je jako otec zapsán právě navrhovatel. Soud tak vycházel z vyjádření matky, že otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů před matrikou.

Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel odvolání, v němž zejména uvádí, že není otcem dítěte a otcovství k nezletilému nikdy

Nahrávám...
Nahrávám...