dnes je 29.3.2024

Input:

Nález 6/1997 SbNU, sv. 7, K dobrým mravům podle občanského zákoníku

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 7, nález č. 6

II. ÚS 309/95

K dobrým mravům podle občanského zákoníku

Ustanovení § 3 občanského zákoníku, podle něhož výkon práv nesmí být v rozporu s dobrými mravy, platí i pro výkon práva vznést námitku promlčení.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 15. ledna 1997 sp. zn. II. ÚS 309/95 ve věci ústavní stížnosti V. V. proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 12. 9. 1995 sp. zn. 20 Co 489/95 o souhlas s vkladem zástavního práva k nemovitostem a o zaplacení finanční částky.

I. Výrok

1. Ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 1995 sp. zn. 20 Co 489/95 se zčásti vyhovuje, a to tak, že se zrušuje výrok rozsudku, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 58781 Kč s 3% úrokem od podání žaloby do zaplacení.

Ústavní stížnost, směřující proti výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 1995 sp. zn. 20 Co 489/95, kterým byla zamítnuta žaloba, aby byl žalovaný povinen souhlasit s tím, aby na nemovitostech ve L., a to domu čp. 22 s pozemky, zapsanými ve vložce č. 15 pozemkové knihy pro katastrální území L., a dále domu čp. 21 s pozemky, zapsanými ve vložce č. 13 téže pozemkové knihy, a dále na nemovitostech ve S., a to domu čp. 8, zapsaných u Katastrálního úřadu v Kolíně na LV č. 10 a 374 pro obe c K. nad Č. l., kat. území S., na LV č. 18 pro obec a kat. území O. a na LV č. 25 pro obec V., kat. území D. p., byla vložena zástavní práva na zaplacení 450016 Kč ve prospěch žalobkyně V. V. a aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 391235 Kč s 3% úrokem od podání žaloby do zaplacení, se zamítá.

2. Návrh, aby Ústavní soud vyslovil, že „kladný nález Ústavního soudu na porušení závazných práv v soudním řízení umožní uplatnění práv stěžovatelky i ve správním řízení“, se odmítá.

II. Odůvodnění

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítala porušení Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), a to konkrétně čl. 3, čl. 11, čl. 17, a to ve správním a soudním řízení. Z hlediska skutkového uvedla, že trhovou smlouvou ze dne 12. 11. 1947 prodal její otec svůj statek ve L. panu V. V., nyní vedlejšímu účastníkovi, za smluvní cenu, která byla zajištěna zástavními právy, mimo jiné i v její prospěch. Na tuto smluvní cenu nezaplatil V. V. nic ani jejímu otci ani jí. Protože po únoru 1948 byly obě rodiny předmětem třídní perzekuce a žalovaný, nyní vedlejší účastník, nemohl plnit podmínky smlouvy, rozhodl se v této tísni darovat nemovitosti státu a při té příležitosti požádal i o výmaz prohlášení ohledně vzniku zástavního práva ve prospěch stěžovatelky, k čemuž také došlo. Po listopadu 1989 ve správním řízení podle zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 229/1991 Sb.“), byl vydán statek na základě rozhodnutí pozemkového úřadu, a to bez zástavních práv, vedlejšímu účastníku. Ohledně těchto zástavních práv se proto stěžovatelka obrátila na soud se žalobou, aby byla vložena na předmětné nemovitosti zástavní práva na zaplacení částky 450016 Kč ve prospěch stěžovatelky a aby vedlejší účastník byl povinen zaplatit stěžovatelce 450016 Kč. Tomuto soudnímu řízení stěžovatelka vytýkala, že obecné soudy neprovedly důkaz

Nahrávám...
Nahrávám...