dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 70/1999 SbNU, sv. 14, K pojmu „bezúhonnost“ v českém právním řádu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 14, nález č. 70

IV. ÚS 366/98

K pojmu „bezúhonnost“ v českém právním řádu

Nález pléna Ústavního soudu č. 68/1999 Sb., resp. jeho odůvodnění neobsahuje jednoznačné stanovisko k tomu, zda při posuzování bezúhonnosti podle zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), se nepřihlíží pouze k zahlazení odsouzení výrokem soudu či zda bezúhonnost vylučují i jiné způsoby vzniku domněnky beztrestnosti. Proto se touto otázkou zabýval senát v řízení o ústavní stížnosti.

Skutečnosti, na jejichž základě mohou nastat účinky zahlazení odsouzení, které jsou ve své podstatě stejné - tj. na pachatele se hledí, jako by odsouzen nebyl, jsou trojího druhu. Je to jednak rozhodnutí soudu o tom, že se odsouzení pachatele zahlazuje (trestního zákona a § 363-365 trestního řádu). Dále jde o zahlazení odsouzení na základě rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii nebo o udělení individuální milosti, kdy může jít jednak o akt samotného zahlazení odsouzení (rehabilitace) anebo o prominutí trestu nebo jeho zbytku s výslovně uvedeným účinkem, že se na pachatele hledí, jako by odsouzen nebyl. Konečně pak může jít o právní fikci, že se na pachatele hledí, jako by odsouzen nebyl, která vzniká přímo ze zákona v souvislosti s některými druhy trestů (např. po výkonu trestu zákazu činnosti, po výkonu peněžitého trestu uloženého za trestný čin spáchaný z nedbalosti, při podmíněném odsouzení za předpokladů uvedených v § 60 odst. 4 trestního zákona a v minulosti též po vykonaném trestu tzv. nápravného opatření, po výkonu trestu ve vojenském nápravném zařízení, jakož i v jiných případech).

Pro ústavněprávní posouzení věci třeba dále konstatovat, že právní řád České republiky pojmy „bezúhonnost“ či „bezúhonný“ sice dosti hojně používá, ale zpravidla nedefinuje. Bezúhonnost se vyžaduje pro výkon určitých činností či funkcí, nebo pro udělení různých oprávnění, povolení či licencí. Vůbec není podmínka bezúhonnosti konkretizována např. v zákoně č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, zákoně č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, zákoně č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, zákoně č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jakož i zákonech č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, č. 85/1996 Sb., o advokacii, č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), č. 237/1991 Sb., o patentových zástupcích, č. 553/1991 Sb., o obecní policii, či zákoně č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, případně celním zákoně č. 13/1993 Sb. V jiných případech je bezúhonnost vázána na to, že osoba nebyla odsouzena pro trestný čin, a to buď pro jakýkoli trestný čin spáchaný v souvislosti s činností, pro kterou se podmínka bezúhonnosti vyžaduje, anebo pro úmyslný trestný čin určité závažnosti či určitého zaměření [za všechny takové předpisy lze uvést např. zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon)]. Obdobně je podmínka bezúhonnosti vymezena např. v zákoně č. 523/1992 Sb., o daňových poradcích a Komoře daňových poradců České republiky, zákoně č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu

Nahrávám...
Nahrávám...