dnes je 24.6.2022

Input:

Nález 70/2002 SbNU, sv. 26, K rozhodování soudu o odvolání týkajícím se pouze nákladů řízení; K dokazování prováděnému odvolacím soudem

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 26, nález č. 70

II. ÚS 366/2000

K rozhodování soudu o odvolání týkajícím se pouze nákladů řízení
K dokazování prováděnému odvolacím soudem

Ustanovení § 214 odst. 2 písm. f) občanského soudního řádu umožňuje projednat odvolání, jež se týká toliko nákladů řízení, bez nařízení jednání. Takový postup je však nepřípustný, jestliže odvolací soud provádí dokazování. Pro dokazování v odvolacím řízení platí přiměřeně ustanovení § 120 až 136 občanského soudního řádu. Pokud odvolací soud použil pro své rozhodnutí jako podklad listinný důkaz, bylo jeho povinností takový důkaz provést u jednání, aby účastníci mohli uplatnit své právo vyjádřit se k němu. To platí tím spíše za situace, kdy se odvolací soud hodlal na jeho základě odchýlit od skutkového zjištění, které učinil soud prvního stupně. Nesprávným postupem odvolacího soudu tak bylo účastníkovi řízení znemožněno, aby uplatnil svá procesní práva podle občanského soudního řádu, čímž byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 11. června 2002 sp. zn. II. ÚS 366/2000 ve věci ústavní stížnosti Š., a. s., proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 29. 3. 2000 sp. zn. 11 Cmo 98/2000, jímž bylo v části týkající se nákladů řízení změněno usnesení Krajského soudu v Plzni z 24. 1. 2000 sp. zn. 23 Cm 574/95 vydané v řízení o zaplacení peněžité částky.

I. Výrok

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2000 č. j. 11 Cmo 98/2000-48 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností ze dne 14. 6. 2000, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“) napadla stěžovatelka rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2000 č. j. 11 Cmo 98/2000-48. Tvrdí, že postupem Vrchního soudu v Praze bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle hlavy páté Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 9. 2001 č. j. 29 K 33/2001-52 byl na majetek stěžovatelky prohlášen konkurs a byl ustanoven konkursní správce, na něhož přešla podle § 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, oprávnění nakládat s majetkem podstaty. Je oprávněn jednat za úpadce i ve věci podané ústavní stížnosti.

Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Krajského soudu v Plzni sp. zn. 23 Cm 574/95, z něhož zjistil následující:

Žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni dne 30. 11. 1994 se stěžovatelka (v rozhodnutí označená jako žalobce) domáhala proti žalované společnosti A. B., s. r. o., (dále jen „vedlejší účastník“) zaplacení částky 12 950 000 Kč a nákladů řízení. Dne 9. 1. 1995 vzala žalobu částečně zpět o 8 050 000 Kč. Posléze podáním ze dne 14. 12. 1999 vzala žalobu zpět v celém rozsahu s odůvodněním, že vedlejší účastník po podání žaloby dlužnou finanční částku uhradil. Své tvrzení doložila bankovními výpisy.

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 24. 1. 2000 č. j. 23 Cm 574/95-27 rozhodl

Z důvodu údržby našich serverů budou v úterý 28. 6. 2022 od 17:30 nedostupné naše služby. Plánovaná doba výpadku je jedna hodina. Omlouváme se.
Více informací

Nahrávám...
Nahrávám...