Nález 71/2001 SbNU, sv.22, K placení soudního poplatku ve správním soudnictví
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 22, nález č. 71
IV. ÚS 48/01
K placení soudního poplatku ve správním soudnictví
Stejně jako v předchozích nálezech (sp. zn. IV. ÚS 238/99, II. ÚS 177/2000, II. ÚS 217/2000 - Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 17, nález č. 10; svazek 19, nálezy č. 137 a 138) setrvává Ústavní soud na svém názoru, že pokud došlo k zastavení řízení o správní žalobě pro nezaplacení soudního poplatku, aniž by předtím byla výzva k jeho zaplacení doručena i navrhovateli samotnému, představuje takový postup zásah do ústavně zaručeného práva na soudní ochranu.
Nález
Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 4. května 2001 sp. zn. IV. ÚS 48/01 ve věci ústavní stížnosti S. K. Š., spol. s r. o., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 9. 11. 2000 sp. zn. 30 Ca 180/2000, jímž bylo zastaveno řízení o stěžovatelově žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové.
I. Výrok
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 11. 2000 č. j. 30 Ca 180/2000-27 se zrušuje.
II. Odůvodnění
Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 9. 11. 2000 sp. zn. 30 Ca 180/2000, jímž bylo řízení o správní žalobě stěžovatelem podané proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 17. 7. 2000 č. j. 3323/130/2000-Do zastaveno proto, že nebyl včas zaplacen soudní poplatek. V důvodech ústavní stížnosti stěžovatel v podstatě uvedl, že soudní poplatek skutečně nebyl zaplacen zároveň s podáním správní žaloby, výzva k jeho zaplacení však byla doručena pouze jeho zástupci, který byl výslovně vyzván k zaplacení soudního poplatku do 8 dnů od jejího doručení, přitom obsahovala rovněž poučení, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví. Stěžovatelův právní zástupce pak soudní poplatek zaplatil způsobem mu uloženým a tiskopis odevzdal k poštovní přepravě dne 1. 11. 2000. Stěžovateli však výzva k zaplacení soudního poplatku s poučením doručena nebyla. Právě s ohledem na tuto skutečnost stěžovatel je přesvědčen o tom, že výzva nebyla způsobilá vyvolat právní účinky, které s ní krajský soud spojil, když řízení zastavil, a to proto, že neukládala povinnost přímo stěžovateli, ale nesprávně jeho zástupci. Podle stěžovatelova názoru nelze zaměňovat výzvu právnímu zástupci s výzvou účastníkovi řízení, doručenou mu prostřednictvím právního zástupce. Své přesvědčení o povinnosti soudu vyzvat přímo stěžovatele, nikoliv jeho právního zástupce, pak stěžovatel dovozuje i z toho, že na rozdíl od úpravy § 32 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), platného v době sepisu ústavní stížnosti, neobsahoval tento předpis v době učinění předmětné výzvy žádné ustanovení, které by předpokládalo, že soudy mohou splnit svoji povinnost vůči účastníkovi řízení, poučí-li či vyzvou-li jeho zástupce. Neexistence uváděné procesněprávní úpravy v době učinění výzvy dle stěžovatelova názoru umožňuje na podporu jeho závěru použít analogie s hmotněprávními úkony, kdy i kdyby byl účastník takového úkonu zastoupen, nebylo by možno vyzvat jeho právního zástupce, aby on osobně například vyklidil pronajatý byt…