dnes je 28.11.2022

Input:

Nález 72/2000 SbNU, sv. 18, K interpretaci a aplikaci zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů; K restituci majetku v případě, že majetek původního vlastníka připadl jako odúmrť státu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 18, nález č. 72

IV. ÚS 116/2000

K interpretaci a aplikaci zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů
K restituci majetku v případě, že majetek původního vlastníka připadl jako odúmrť státu

Úlohou interpretace a aplikace zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, je naplnění vůle zákonodárce, a tedy i respektování restitučního titulu upraveného v § 6 odst. 1 písm. t) tohoto zákona, a ne jeho eliminování. Oprávněnými osobami z hlediska nároku na vydání věci jsou nejen vlastníci, ale také další osoby uvedené v § 4 tohoto zákona. Při rozhodování podle § 9 odst. 1 uvedeného zákona o restitučním nároku osob oprávněných podle § 4 odst. 2 písm. e) nelze proto vyloučit restituční titul podle § 6 odst. 1 písm. t) ani v případě, že majetek původního vlastníka připadl jako odúmrť státu, a přirozeně ani v případě, že takto připadl státu v rozsahu jedné poloviny.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 22. května 2000 sp. zn. IV. ÚS 116/2000 ve věci ústavní stížnosti J. F. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze 14. 10. 1999 sp. zn. 38 Ca 696/98 a rozhodnutí Okresního úřadu v Kladně, okresního pozemkového úřadu, ze dne 26. 8. 1998 č. j. PÚ 354/122/1991/Neu-72/9, že stěžovatelka a její sestra nejsou spoluvlastnicemi jedné ideální poloviny nemovitostí.

I. Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 1999 č. j. 38 Ca 696/98-37 a rozhodnutí Okresního úřadu v Kladně, okresního pozemkového úřadu, ze dne 26. 8. 1998 č. j. PÚ 354/122/1991/Neu-72/9 se zrušují.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím správního orgánu a Městského soudu v Praze stěžovatelka uvádí, že Městský soud v Praze se neřídil zásadou iura novit curia, ačkoli tato zásada je součástí zásad spravedlivého procesu. Jak soud, tak i správní orgán se totiž omezily na zjišťování, zda v projednávané věci je dán restituční důvod podle § 6 odst. 1 písm. l) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále též „zákon o půdě“), ačkoli měly zkoumat, zda je splněna skutková podstata jiných restitučních důvodů, uvedených zejména v ustanoveních § 6 odst. 1 písm. p) a r) tohoto zákona. Z těchto, jakož i dalších důvodů domáhá se stěžovatelka, aby pro rozpor s jejími ústavně zaručenými právy zakotvenými zejména v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) byla napadená rozhodnutí zrušena.

Městský soud v Praze ve svém vyjádření ze dne 11. 4. 2000 uvedl, že nejen stěžovatelčina matka, ale ani stěžovatelka sama neměly postavení dědiců po zemřelé J. H. ani po zemřelém A. H. I když k odmítnutí dědictví po A. H. jménem J. H. nebyl zástupce ONV oprávněn, nelze dovodit, že by šlo o odmítnutí dědictví v tísni, a navíc předmětem řízení před soudem nemohlo být přezkoumávání tohoto

Nahrávám...
Nahrávám...