dnes je 27.6.2022

Input:

Nález 72/2003 SbNU, sv. 30, K placení soudního poplatku ve správním soudnictví

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 30, nález č. 72

III. ÚS 715/02

K placení soudního poplatku ve správním soudnictví

Výzvu k zaplacení soudního poplatku v dané věci bylo nutno doručit nejen právnímu zástupci, ale i žalobci samému. Pokud tedy obecný soud rozhodující ve věci v režimu tehdy platné úpravy správního soudnictví doručil výzvu k zaplacení soudního poplatku toliko právnímu zástupci, nikoli již žalobci, a poté zastavil řízení o jeho správní žalobě pro nezaplacení soudního poplatku, vytvořil svým postupem stav, jímž byl navrhovateli znemožněn přístup k soudu, a porušil tak ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a rovněž tak ústavně zaručené právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), a to zejména proto, že ve správním soudnictví, upraveném v části páté hlavě druhé občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2002, neměl správní soud možnost jakkoli zohlednit dodatečné zaplacení soudního poplatku a v řízení pokračovat.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 29. května 2003 sp. zn. III. ÚS 715/02 ve věci ústavní stížnosti I., a. s., proti usnesení Krajského soudu v Brně z 2. 9. 2002 sp. zn. 29 Ca 213/2002, jímž bylo z důvodu nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o stěžovatelčině správní žalobě proti rozhodnutím finančních orgánů.

Výrok

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. září 2002 sp. zn. 29 Ca 213/2002 se zrušuje.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas [§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon“)] a co do formálních podmínek ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka ve své daňové věci pravomocné usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2002 (29 Ca 213/2002-20), jímž bylo zastaveno řízení o její správní žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 6. 5. 2002 (2709/02/FŘ/140); tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Finančního úřadu Brno-venkov, dodatečnému platebnímu výměru, ze dne 31. 10. 2001 (158282/01/293961/5400), na jehož základě byla stěžovatelce vyměřena daň z nemovitostí za rok 1999 ve výši 1 190 Kč, přičemž dodatečně vyměřená daň z nemovitostí činila 581 Kč. Stěžovatelka tvrdila, že jmenovaný obecný soud porušil její ústavně zaručená práva obsažená v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), a to tím, že výzva k zaplacení soudního poplatku byla doručena toliko právnímu zástupci stěžovatelky, nikoliv již jí. Stěžovatelka poukázala na § 49 odst. 1 větu druhou občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého má-li účastník v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen zástupci, ale i jemu. Stěžovatelka k zaplacení soudního poplatku dosud vyzvána nebyla, proto s odkazem na judikaturu Ústavního soudu (nálezy ve věcech sp. zn. IV. ÚS 238/99, sp. zn. II. ÚS 177/2000, sp. zn. II. ÚS 217/2000, sp. zn. II. ÚS 377/2000, sp. zn. II. ÚS 738/2000, sp. zn. IV. ÚS 48/01 a sp.

Z důvodu údržby našich serverů budou v úterý 28. 6. 2022 od 17:30 nedostupné naše služby. Plánovaná doba výpadku je jedna hodina. Omlouváme se.
Více informací

Nahrávám...
Nahrávám...