dnes je 29.3.2024

Input:

Nález 73/2004 SbNU, sv. 33, K rozhodování o vazbě podle § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 33, nález č. 73

II. ÚS 198/04

K rozhodování o vazbě podle § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu

Zákonné důvody, pro něž může být kdokoliv postupem orgánů státu omezen na osobní svobodě, je nutné vždy vykládat restriktivně. Pouze zákonem, a nikoliv jeho výkladem, lze rozšířit důvody pro omezení osobní svobody. To je odůvodněno jednak přednostní a nezastupitelnou hodnotou práva každého na osobní svobodu, a dále tím, že omezení osobní svobody vazbou v trestním řízení má vždy povahu předběžného opatření k umožnění provedení řádného a spravedlivého trestního řízení, a nikoliv převážně povahu preventivní a vůbec ne povahu satisfakční či represivní. Vzhledem k tomu, že ze zákonného ustanovení [§ 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu] vyplývá nutnost brát v úvahu při rozhodování o vazbě jen takové pokračování trestné činnosti, které následuje po zahájení trestního stíhání, není z hlediska shora uvedených ústavněprávních zásad možné tyto hranice překračovat.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 20. května 2004 sp. zn. II. ÚS 198/04 ve věci ústavní stížnosti Š. J. proti usnesení Krajského soudu v Praze z 25. 2. 2004 sp. zn. 14 To 133/2004, jímž byla zamítnuta stěžovatelova stížnost proti usnesení Okresního soudu v Kladně z 5. 2. 2004 sp. zn. 2 Nt 101/2004-9, kterým byl stěžovatel vzat do vazby.

Výrok

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2004 č. j. 14 To 133/2004-17 se zrušuje.

Odůvodnění

Řádně a včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2004 č. j. 14 To 133/2004-17, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 5. 2. 2004 č. j. 2 Nt 101/2004-9, kterým byl stěžovatel vzat do vazby. Stěžovatel tvrdí, že vzetím do vazby došlo k porušení jeho základního práva podle čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Stěžovatel v ústavní stížnosti požádal o přednostní projednání. Ústavní soud proto posoudil nejprve naléhavost věci a po zvážení všech okolností dospěl k závěru, že podmínky § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon“) jsou splněny. Věc je naléhavá, neboť je nežádoucí, aby projednání ústavní stížnosti vedlo k podstatnějšímu prodlužování vazby stěžovatele (a tím k prodlužování omezení jeho osobní svobody), ať už by vlastní rozhodnutí o ústavní stížnosti bylo jakékoliv. Proto byla ústavní stížnost projednána přednostně.

Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení, že předpokladem vzetí do vazby podle § 68 odst. 3 písm. e) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „TrŘ“) je, že se obviněný po zahájení trestního stíhání dopustí obdobného jednání, pro které je již stíhán. Přitom nelze přihlížet k minulému jednání obviněného, pro které již byl odsouzen, tak, jak to učinily obecné soudy. Extenzivní výklad citovaného zákonného ustanovení je v daném případě podle stěžovatele nepřípustný.

Z usnesení policejního orgánu ze dne 4. 2. 2004 ČTS: ORKD-161/OOK-2004 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel je stíhán pro trestný čin násilí

Nahrávám...
Nahrávám...