dnes je 12.8.2022

Input:

Nález 76/2002 SbNU, sv. 26, K právu na spravedlivý proces; K doručování písemností podle správního řádu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 26, nález č. 76

III. ÚS 45/02

K právu na spravedlivý proces
K doručování písemností podle správního řádu

Jedním z principů představujících součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Ústavy České republiky) a vylučujících libovůli při rozhodování je i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit (§ 157 odst. 1 občanského soudního řádu), a to způsobem zakotveným v § 157 odst. 2 občanského soudního řádu. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Ze spisového materiálu vyplývá, že obecné soudy se správně při svém rozhodování především soustředily na otázku, zda rozhodnutí o uložení pokuty bylo navrhovateli řádně doručeno. Postupovaly přitom podle správního řádu, který doručování upravuje v § 24 až 26. Z uvedených ustanovení vyplývá, že správní orgány doručují důležité písemnosti (ty, které mají v řízení zásadní význam nebo by mohly zasáhnout práva účastníků), zejména rozhodnutí, do vlastních rukou.

Úvahy soudu o tom, že podle § 25 správního řádu je pro účely doručování podle správního řádu třeba za „organizaci“ považovat i podnikatele-fyzickou osobu podnikající podle živnostenského zákona, nemají oporu v zákoně. Pošta měla doručovat zásilku jako zásilku adresovanou a určenou do vlastních rukou fyzické osobě. V úvahu je v této souvislosti třeba vzít § 39 odst. 10 tehdy platného poštovního řádu, tedy vyhlášky č. 78/1989 Sb., o právech a povinnostech pošty a jejích uživatelů (poštovní řád), ve znění pozdějších předpisů, podle kterého nelze náhradnímu příjemci doručit zásilku určenou do vlastních rukou a zásilku s doručenkou. Protože se v souzeném případě jednalo o takovouto zásilku (zásilka s tzv. „modrým pruhem“), je třeba mít za to, že převzal-li zásilku někdo jiný než adresát osobně, nebyla mu taková zásilka doručena. Doručování prostřednictvím držitele poštovní licence nezbavuje stát (jeho organizační složky) či orgány veřejné správy odpovědnosti za dodržení příslušných ustanovení správního řádu o doručování. Doručí-li držitel poštovní licence zásilku s porušením příslušných ustanovení zákona, následky takového porušení nemohou být přičítány k tíži adresátu zásilky. Ústavní soud jen na okraj poznamenává, že i kdyby byla zásilka doručována adresátovi jako „organizaci“ podle § 25 správního řádu, podle § 39 tehdy platného poštovního řádu zásilky za organizaci přijímá vedoucí nebo pracovník podatelny nebo pověřený pracovník podle jeho § 40 nebo jiná osoba zmocněná podle téhož zákonného ustanovení. Podle § 40 odst. 2 poštovního řádu může pošta vydat zásilku určenou organizaci jen tomu, kdo byl písemně zmocněn k přijímání zásilek. Muselo se tak stát na tiskopisu pošty, která přitom ověřovala totožnost a podpis pověřujícího.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 13. června 2002 sp. zn. III. ÚS 45/02 ve věci ústavní stížnosti J. M. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze 13. 11. 2001 sp. zn. 18 Co 364/01, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad

Nahrávám...
Nahrávám...