dnes je 7.12.2022

Input:

Nález 84/2003 SbNU, sv. 30, K dokazování v trestním řízení; K důkazu pachovou zkouškou

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 30, nález č. 84

IV. ÚS 10/02

K dokazování v trestním řízení
K důkazu pachovou zkouškou

Postup orgánů činných v trestním řízení, jenž je ovládán induktivní metodou, musí být, má-li vykazovat soulad s principy řádného procesu, ovládán procesní čistotou provedeného řízení, a to podle přesvědčení Ústavního soudu i co do jeho přezkoumatelnosti ve vztahu k jednotlivým dílčím komponentům (fázím) procesu dokazování, z nichž se tento proces skládá.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 9. června 2003 sp. zn. IV. ÚS 10/02 ve věci ústavní stížnosti F. L. proti usnesení Městského soudu v Praze z 23. 10. 2001 sp. zn. 6 To 483/2001, jímž bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze 3. 9. 2001 sp. zn. 24 T 68/2001, kterým byl stěžovatel uznán vinným trestným činem loupeže v souběhu s trestným činem porušování domovní svobody spáchaným ve spolupachatelství a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody se zařazením do věznice s ostrahou.

Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2001 sp. zn. 6 To 483/2001 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 3. září 2001 sp. zn. 24 T 68/2001 ve znění opravného usnesení ze dne 12. 11. 2001 sp. zn. 24 T 68/2001 v části týkající se F. L. se zrušují.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, splňující i ostatní formální předpoklady a podmínky stanovené zákonem, napadl stěžovatel v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, neboť se jimi cítí být dotčen na svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 6 odst. 3 písm. c) a d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Svým návrhem se domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2001 sp. zn. 6 To 483/2001, jímž bylo zamítnuto jeho a v dané trestní věci i druhým spoluobžalovaným podané odvolání do rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 3. 9. 2001 sp. zn. 24 T 68/2001, kterým byl stěžovatel (jakož i spoluobžalovaný) pro ve výroku rozhodnutí blíže popsaný skutek uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona (dále též „tr. zák.“) v souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 a 2 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství ve smyslu § 9 odst. 2 tr. zák. a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let se zařazením do věznice s ostrahou. Dále byli stěžovatel a druhý obžalovaný citovaným rozsudkem nalézacího soudu zavázáni k povinnosti uhradit poškozené společně a nerozdílně částku ve výši 162 310 Kč.

Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 24 T 68/2001 Ústavní soud zjistil, že označený soud rozhodl výše citovaným rozsudkem poté, co na základě provedeného dokazování dospěl k závěru o spáchání předmětného trestného činu stěžovatelem, neboť ke skutkovému ději, jejž posléze podřadil pod ustanovení § 234 odst. 1 a § 238 odst. 1 a 2 ve spojení s § 9 odst. 2 tr. zák., podle jeho zjištění došlo, když tento závěr dovodil na základě třech v odůvodnění rozhodnutí vyložených úvah. Především vyšel z výpovědí poškozené,

Nahrávám...
Nahrávám...