dnes je 7.10.2024

Input:

Nález 88/2002 SbNU, sv.27, K zamítnutí návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 27, nález č. 88

I. ÚS 411/2000

K zamítnutí návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí

Oprávnění hodnotit způsob dispozice s nemovitým majetkem, popř. hodnotit sjednané podmínky právního úkonu, na základě něhož se dispozice provádí, katastrálnímu úřadu - jak plyne z ustanovení § 5 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů - nenáleží. Jestliže tedy katastrální úřad - byť to verbis expressis neuvedl - považoval za nesplněnou podmínku podle § 5 odst. 1 písm. e) shora citovaného zákona (poznámka: „účastníci řízení jsou oprávněni nakládat s předmětem právního úkonu“), a výlučně proto návrh na vklad do katastru nemovitostí zamítl, porušil tím právo účastníků na spravedlivý proces, neboť jako orgán vykonávající státní moc je při svých rozhodnutích vázán zákonem.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 16. července 2002 sp. zn. I. ÚS 411/2000 ve věci ústavní stížnosti J. G. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 20. 4. 2000 sp. zn. 33 Ca 193/99, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Katastrálního úřadu Brno-město z 11. 3. 1999 č. j. 910 V11-5248/98, že návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí se zamítá.

I. Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2000 sp. zn. 33 Ca 193/99 se zrušuje.

II. Odůvodnění

1. Katastrální úřad Brno-město rozhodl dne 11. 3. 1999 pod č. j. 910 V11-5248/98 podle § 5 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 96/1996 Sb., v řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí podle kupní smlouvy ze dne 14. 7. 1998 uzavřené mezi L. F., zastoupeným P. P., jako prodávajícím a stěžovatelem J. G. jako kupujícím tak, že se návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí zamítá.

V odůvodnění tohoto rozhodnutí katastrální úřad zejména uvedl, že L. F. je vlastníkem domu č. p. 2904 a pozemku p. č. 805 v k. ú. Ž. (dále jen „předmětné nemovitosti“). Předmětné nemovitosti byly na základě smlouvy o zastavení nemovitosti ze dne 23. 2. 1996 zastaveny ve prospěch P. P., kterému vlastník předmětných nemovitostí v této smlouvě rovněž udělil plnou moc k jejich prodeji za přiměřenou cenu třetí osobě či osobám v případě, že zástavou zajištěná pohledávka nebude včas „splněna“. V zástavní smlouvě se dále uvádí, že P. P. je jako zástavní věřitel oprávněn v souladu s § 299 obchodního zákoníku zástavu prodat přímým prodejem, veřejnou dražbou nebo jiným vhodným způsobem, jestliže na tento zamýšlený výkon zástavního práva předem upozorní zástavce a dlužníka.

Katastrální úřad v odůvodnění svého rozhodnutí dále konstatoval, že při posuzování přiměřenosti ceny je třeba vycházet z toho, že ve smyslu § 1 odst. 2 obchodního zákoníku a § 3 odst. 1 občanského zákoníku nesmí výkon práv a povinností bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Je sice nepochybné, že zástavní věřitel má právní důvod domáhat se uspokojení ze zástavy, není-li zajištěná pohledávka řádně a včas splněna, avšak jeho zástavní právo je věcným právem k cizí

Nahrávám...
Nahrávám...