dnes je 29.6.2022

Input:

Nález 97/2001 SbNU, sv. 23, K ustanovení obce opatrovníkem osoby neznámého pobytu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 23, nález č. 97

II. ÚS 27/2000

K ustanovení obce opatrovníkem osoby neznámého pobytu

Ustanovení opatrovníka podle § 29 a násl. spadá v občanském soudním řádu (dále jen „o. s. ř.“) do rubriky „Zástupci účastníků“. Pro tento druh zastoupení platí § 31 o. s. ř., podle kterého ustanovený zástupce má stejné postavení jako zástupce na základě procesní plné moci. Může jím být proto ustanoven i advokát.

U obcí a měst nespadá výkon opatrovnické funkce osobě neznámého pobytu do jejich samosprávné činnosti podle § 13 a 14 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.

Nejde nikdy o výkon funkce veřejnoprávního orgánu místní veřejné správy, nýbrž o výkon funkce vyplývající z toho, že je obec právnickou osobou, tedy osobou soukromoprávní. Musí být proto s ní zacházeno obdobně jako s každou fyzickou osobou, což znamená, že podle současného znění o. s. ř. ji nelze pověřovat funkcí opatrovníka proti její vůli.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 2. července 2001 sp. zn. II. ÚS 27/2000 ve věci ústavní stížnosti města Plzně proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 22. 11. 1999 sp. zn. 9 Cmo 879/99 a ústavní stížnosti městské části Praha 6 proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 16. 2. 2000 sp. zn. 9 Cmo 1068/99 ohledně ustanovení opatrovníka soudem osobě neznámého pobytu.

I. Výrok

1. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. listopadu 1999 č. j. 9 Cmo 879/99-35 se zrušuje.

2. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 2000 č. j. 9 Cmo 1068/99-37 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Řádně a včas podanou ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena 14. 1. 2000, se navrhovatel město Plzeň domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 11. 1999 č. j. 9Cmo 879/99-35. Tuto svou stížnost spojil s návrhem na zrušení § 214 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Druhý senát Ústavního soudu proto usnesením ze dne 18. 4. 2000 pod sp. zn. II. ÚS 27/2000 řízení o ústavní stížnosti proti uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze podle § 78 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, přerušil a návrh na zrušení § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. (před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.) postoupil plénu Ústavního soudu k rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), kde byl veden pod sp. zn. Pl. ÚS 20/2000. Ústavní soud svým usnesením ze dne 3. 1. 2001 sp. zn. Pl. ÚS 20/2000 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 21, usn. č. 1, str. 461) řízení zastavil s odůvodněním, že stížností napadené ustanovení § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. bylo dotčeno zákonem č. 30/2000 Sb., který měnil zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel sám podáním, které došlo Ústavnímu soudu dne 25. 10. 2000, s ohledem na novelu o. s. ř. vzal návrh zpět v části, ve které se domáhal zrušení § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Usnesení Ústavního soudu se stalo vykonatelným dne 10. 1. 2001.

Senát Ústavního soudu mohl proto pokračovat v řízení o navrhovaném zrušení napadeného usnesení vrchního soudu.

Dne 31. 3. 2000 byla doručena Ústavnímu soudu

Nahrávám...
Nahrávám...