dnes je 29.6.2022

Input:

Nález 99/2004 SbNU, sv. 34, K odůvodnění rozhodnutí o dovolání v občanském soudním řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 34, nález č. 99

II. ÚS 594/02

K odůvodnění rozhodnutí o dovolání v občanském soudním řízení

Rozhodnutí Nejvyššího soudu, z jehož odůvodnění se nelze dovědět, proč otázku předloženou mu v dovolání nepovažoval za otázku zásadního právního významu (např. citací judikátů tohoto soudu, které věc řeší a pro jejichž změnu či odchýlení se od nich neshledal Nejvyšší soud důvod), je třeba považovat za nepřezkoumatelné, a tudíž stojící v rozporu s principy právního státu.

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma - ze dne 15. července 2004 sp. zn. II. ÚS 594/02 ve věci ústavní stížnosti M. M. proti usnesení Nejvyššího soudu z 10. 6. 2002 sp. zn. 26 Cdo 272/2002, jímž bylo odmítnuto stěžovatelčino dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze 17. 10. 2001 sp. zn. 21 Co 313/2001, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Příbrami z 20. 6. 2001 sp. zn. 8 C 38/2001, a návrhu na zrušení § 243c odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.

Výrok

I. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 6. 2002 č. j. 26 Cdo 272/2002-72 se zrušuje.

II. Řízení o návrhu na zrušení ustanovení § 243c odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, se zastavuje.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), napadla stěžovatelka v záhlaví uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu. Domnívá se, že jím došlo k porušení čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).

Spolu s projednávanou ústavní stížností podala stěžovatelka také návrh na zrušení § 243c odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, (dále též „o. s. ř.“). Přípisem ze dne 2. 6. 2004 vzala stěžovatelka tento návrh zpět s ohledem na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/03, publikovaný pod č. 153/2004 Sb., a nadále se tedy domáhala pouze zrušení napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 8 C 38/2001, z něhož zjistil následující:

Rozsudkem ze dne 20. 6. 2001 č. j. 8 C 38/2001-34 zamítl Okresní soud v Příbrami žalobu stěžovatelky na určení, že je výlučným nájemcem bytu specifikovaného ve výroku tohoto rozhodnutí. Soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 10. 2001 č. j. 21 Co 313/2001-53 změnil rozhodnutí soudu prvního stupně pouze ve výroku o náhradě nákladů řízení, v ostatním jeho rozhodnutí potvrdil.

Stěžovatelka napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, které považovala za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Napadené rozhodnutí podle ní má totiž po právní stránce zásadní význam, neboť judikatura soudů v projednávané věci je značně nejednotná. Vzniká zásadní pochybnost, zda k bytu, který byl před účinností zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník, přidělen jednomu z manželů za trvání manželství jako byt

Nahrávám...
Nahrávám...