dnes je 13.8.2020

Input:

Novela zákoníku práce

28.7.2020, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.1
Novela zákoníku práce

JUDr. Vladimíra Knoblochová

Dne 26. 6. 2020 vyšel ve sbírce zákonů zákon č. 285/2020, kterým mimo jiné dochází k významné novelizaci zákoníku práce. Tento zákon až na stanovené výjimky, které se týkají mimo jiné úpravy dovolené a které nabydou účinnosti až 1. 1. 2021, nabyde účinnosti 30. 7. 2020.

Novela zákoníku práce přináší změny zejména v oblasti úpravy dovolené, zavádí institut sdíleného pracovního místa, upravuje nově přechod práv a povinností v pracovněprávních vztazích, a upravuje některé další změny např. v oblasti doručování a náhrady újmy na zdraví.

Níže si poukážeme na některé vybrané změny, které novela zákoníku práce přináší.

Nová právní úprava dovolené

Významnou změnu, kterou novela zákoníku práce přináší, je úprava dovolené. Předně se ruší dovolená za odpracované dny. Odpadá tak odlišný způsob výpočtu dovolené v situaci, kdy zaměstnanec nesplnil podmínku práva na dovolenou za kalendářní rok nebo jeho poměrnou část odpracováním alespoň 60 dnů v kalendářním roce a současně odpracoval v tomto roce alespoň 21 takových dní. Dovolená se proto napříště z hlediska typů člení již jen na dovolenou za kalendářní rok nebo její poměrnou část a dodatkovou dovolenou.

Podmínkou pro vznik práva na dovolenou za kalendářní rok je trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli a konání práce v příslušném kalendářním roce pro tohoto zaměstnavatele po dobu 52 týdnů v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby připadající na toto období. V takovém případě zaměstnanci přísluší dovolená za kalendářní rok v délce stanovené týdenní pracovní doby vynásobené výměrou dovolené, na kterou má zaměstnanec v příslušném kalendářním roce právo. Pokud bude zaměstnanec konat práci po kratší týdenní pracovní dobu, pak mu přísluší dovolená odpovídající této kratší týdenní pracovní době.

Započítávají se jen odpracované celé násobky stanovené nebo sjednané kratší týdenní pracovní doby. Délka dovolené za kalendářní rok koresponduje s délkou stanovené nebo sjednané kratší týdenní pracovní doby konkrétního zaměstnance a stanoví se jejím vynásobením počtem týdnů dovolené (výměrou dovolené) příslušející zaměstnancům konkrétního zaměstnavatele za kalendářní rok. Právo na dovolenou je tak ve výsledku vyjádřeno v hodinách, avšak při zachování požadavku, aby dovolená byla odvozena od její výměry v týdnech.

Jako příklad uvádí důvodová zpráva k novele následující:

Zaměstnanec, jehož stanovená týdenní pracovní doba činí 40 hodin, odpracoval v rámci 52 týdnů v kalendářním roce v rámci rozvržené týdenní pracovní doby do směn celkem 2 089 hodin (tedy 52násobek jeho stanovené týdenní pracovní doby). Dovolená u zaměstnavatele činí 5 týdnů. Přísluší mu tedy dovolená za kalendářní rok v délce 200 hodin (40 x 5 = 200). K odpracovaným 9 hodinám nad celé násobky stanovené týdenní pracovní doby se nepřihlíží. Kdyby zaměstnanec u téhož zaměstnavatele v rámci 52 týdnů v kalendářním roce pracoval v kratší týdenní pracovní době 30 hodin týdně, a odpracoval celkem 1 566 hodin (tedy 52násobek jeho kratší týdenní pracovní doby), vznikne mu právo na dovolenou za kalendářní rok v délce 150 hodin (30 x 5 = 150). K odpracovaným 6 hodinám nad celé násobky kratší týdenní pracovní doby se nepřihlíží.

V případě, že zaměstnanci nevznikne právo na dovolenou za kalendářní rok, protože nesplní stanovené podmínky, pak mu přísluší za předpokladu, že u zaměstnavatele konal za nepřetržitého trvání pracovního poměru práci alespoň po dobu 4 týdnů po stanovenou nebo sjednanou kratší týdenní pracovní dobu, poměrná část dovolené za kalendářní rok. Ta činí jednu dvaapadesátinu dovolené za kalendářní rok za každou odpracovanou celou stanovenou nebo sjednanou kratší týdenní pracovní dobu.

Zákoník práce zachovává dosavadní výčet překážek v práci, které se pro účely dovolené dosud nepovažovaly za výkon práce, nicméně nově jsou tyto překážky započítávány jako odpracovaná doba pouze v rámci souhrnného limitu, kterým je dvacetinásobek příslušné stanovené nebo kratší týdenní pracovní doby zaměstnance, a to vždy v každém kalendářním roce zvlášť. Tyto překážky lze přitom považovat za výkon práce pouze tehdy, pokud zaměstnanec mimo dobu jejich trvání v příslušném kalendářním roce odpracoval alespoň dvanáctinásobek stanovené nebo sjednané kratší týdenní pracovní doby.  

Další změny se promítly i do oblasti čerpání dovolené, kdy se např. připouští možnost převedení nevyčerpané části dovolené, která