dnes je 19.4.2024

Input:

Porovnání energetických směrnic EU s právním pořádkem ČR

10.2.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.6.6
Porovnání energetických směrnic EU s právním pořádkem ČR

Ing. Jiří Skuhra, CSc.

Z celkového počtu 3 894 tis. bytů je cca 40 % bytů v bytových domech, kde míru užití tepla z ústředního vytápění a centralizované dodávky teplé vody v jednotlivých bytech určujeme jen odhadem, a to převážně na základě dílčího měření nebo indikací doby činnosti a teploty otopného tělesa v bytě. Technicko-technologický proces vytápění má i svou ekonomickou stránku, charakterizovanou celkovou a také individuální úhradou, která vyjadřuje podíl na celkových nákladech na vytápění bytového domu. Praxí je tak vyžádán úkol jak spolehlivě o těchto dílčích úhradách rozhodnout, aby celý rozhodovací proces byl odborně zdůvodnitelný, kontrolovatelný, a tím i spravedlivý.

Historický exkurz

Směrnice EU, jako jeden z typů právní normy komunitárního práva, jsou závazné v členských zemích EU. Směrnice nejsou součástí právního rámce ČR, pokud nebyly do něho transponovány právními předpisy (zákony, vyhláškami, nařízeními vlády). Již od procesu přibližovaní se acqius communautaire (právní a institucionální rámec Evropských společenství) po současnost není v rámci energetické politiky shledán rozpor mezi dříve platnými a nynějšími směrnicemi a naším právním pořádkem. Směrnice ES zavazují členské státy, pokud se týče cílů, které mají být dosaženy, v péči národních orgánů nechávají pravomoc vybrat formu a prostředky pro realizaci. Již zrušená směrnice ES 93/76/EEC byla od 16. 12. 2002 doplněna o směrnici 2002/91/EC, která se svým zněním měla souvislost s ustanoveními energetických zákonů, zejména zákona č. 406/2000 Sb., který v platném znění, podle porovnání obou dokumentů, požadavky směrnice obsahuje. Směrnice 93/76/EEC se soustřeďovala na spotřebu energie (nejen tepelné) v objektu jako celku a byla cílena s ohledem na úspory energií (proto se jí přezdívá SAVE) s ohledem na životní prostředí (posuzováno množstvím CO2). Ze zahraniční odborných pramenů víme (viz např. dokumentace 3. celosvětové konference k udržitelnému stavění, Oslo, září 2002), že rozpočítávání nákladů na vytápění v rámci centrálně vytápěného objektu není problém, který by byl středem zájmu odborné veřejnosti, a proto není ani prakticky (zásadně) reflektován požadavek na jednotný přístup v rámci EU.

Kompatibilita českých norem s evropskými směrnicemi

Předmětem diskusí odborné a laické veřejnosti jsou v současnosti evropské směrnice o energetické náročnosti budov - 2010/31/EU a energetické účinnosti 2012/27 EU1 plus 2018/844 a 2018/20022 (kterými se mění obě předchozí směrnice). Podstatnější změny přináší novela EU 2018/2002 směrnice EU 2012/27 ze dne 11. prosince 2018, která konkretizuje technické, ekonomické a informační požadavky s termíny promítnutí změn a s odstupňovanou frekvencí praktického zavedení stanovených opatření. Nově požadavky směrnice vstupují do úrovně příjemce služby (konečného uživatele), když dřívější snaha o lepší hospodaření energií se soustřeďovala na otázky vztahu mezi dodavateli tepla, resp. chladu, a teplé vody a odběrateli těchto komodit.

Z technického hlediska by od 1. 1. 2020 již neměla být instalována jiná zařízení pro měření spotřeby tepla než ta, která mají schopnost dálkového odečtu. Protože funkci dálkového odečtu mají měřiče a indikátory instalované v současnosti v ČR ve své výbavě, neměl termín 25. 10. 2020 pro nové instalace a nejpozdější termín pro všechny instalace 31. 12. 2026 aktuálně žádný praktický a aktuální dopad co do splnění požadavků na technické vybavení.

Z věcného a formálního hlediska novela směrnice rozšiřuje požadavky na obsah "vyúčtování" a deklaruje potřebu "informací o vyúčtování" vytápění, chlazení a o spotřebě teplé vody během zúčtovacího období.

Vyúčtování

Požaduje, aby se vyúčtování vytápění realizovalo u příjemců těchto služeb na základě skutečné spotřeby tepla nebo odečtů indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění s cílem, aby koneční uživatelé (příjemci služeb) mohli z vyúčtování služeb odvodit svou spotřebu energie, a to alespoň jednou ročně.

Požadavek na vyúčtování energetických služeb je stávající právní úpravou v ČR splněn – vyúčtování má svůj konkrétně definovaný obsah. Na úrovni dodavatele energií vůči poskytovateli služeb prostřednictvím ustanovení energetického zákona. Ve vztahu poskytovatele služeb a příjemce služeb jsou závazná metodická pravidla pro rozúčtování vynaložených nákladů a finančního vypořádání (oproti zálohovým platbám) upraveny zákonem o službách a podle pravidel jeho podzákonné normy. Pojednává se o způsobu rozúčtování nákladů v rámci vytápěného objektu, zcela obdobně jako národní normy obdobné právní síly v zemích EU. Vyúčtovávat dodávku tepla pro vytápění a poskytování teplé vody podle stávajících a všeobecně uplatňovaných kritérií lze minimálně jednou ročně, v kratších intervalech to zpravidla není obvyklé vzhledem k dostupnosti potřebných údajů vzhledem k omezujícím ustanovením o způsobu a úhradě dodávek tepla na základě smluv a existenci cenových pravidel (dvousložkových cen tepla a korekci cen dodávek po skončení otopného období) a různému zúčtovacímu období (zpravidla jednoho roku). Do budoucna se změnou způsobu a roční frekvencí "vyúčtování služeb" vytápění a poskytovaná teplé vody neuvažuje.

Informace k vyúčtování

Zvýšení informačního komfortu konečným uživatelům, termínovaném od 25. 10. 2020, má být dosaženo v případech, kdy byly instalovány dálkově odečitatelné měřiče nebo indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění. Frekvence poskytovaných informací o vyúčtování nebo spotřebě založené na skutečné spotřebě nebo na odečtech indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění má být dodržena alespoň jednou za čtvrt roku na vyžádání, nebo pokud si koneční zákazníci zvolili možnost dostávat informace v elektronické podobě, a v ostatních případech dvakrát ročně. Od 1. 1. 2022 má být příslušný informační servis - na základě dostupného technického vybavení (kdy byly instalovány dálkově odečitatelné měřiče nebo indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění) – zabezpečen konečným uživatelům alespoň jednou za měsíc. Kromě dostupnosti příslušných odečtů jsou formulovány další metodické požadavky, které zatím nejsou uvažovány v ČR k řešení, a to:

- srovnání aktuální spotřeby konečných uživatelů se spotřebou na vytápění a chlazení za stejné období předcházejícího roku (v grafické podobě)

Nahrávám...
Nahrávám...