6.5.5
Poskytování teplé vody a ocenění její spotřeby
Ing. Jiří Skuhra, CSc.
Teplá (užitková) voda (TUV resp. TV) je zdravotně nezávadná ohřátá pitná voda splňující kritéria podle platných právních předpisů (zákon č. 258/2000 Sb., o veřejném zdraví, a prováděcí vyhláška k tomuto zákonu - vyhláška č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu) a českých technických norem. Vyhláška podrobně specifikuje hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a rozsah kontroly pitné vody a rozlišuje:
a/ teplou vodu, dodávanou potrubím užitkové vody nebo vnitřním vodovodem, které jsou konstrukčně propojeny směšovací baterií s vodovodním potrubím pitné vody;
b/ teplou vodu, která není vyráběna z vody pitné a která je výrobcem teplé vody dodávána jako součást podnikatelské činnosti nebo jiné činnosti právnické osoby;
c/ teplou vodu pro osobní hygienu zaměstnanců, která není vyráběna z vody pitné, ale z individuálního zdroje horší kvality;
d/ teplou vodu pro osobní hygienu zaměstnanců, která není vyráběna z vody pitné.
Z četby odborných pojednání čtenář nabývá zpravidla dojem, že podstatné je, jak se daný produkt síťového odvětví bude nazývat – terminologicky "teplá voda" nebo historické označení "teplá užitková voda". Rozhodné jsou však jiné priority.
Požadavky na kvalitu vody zahrnovaly resp. v současnosti ještě zahrnují technické normy. ČSN 830616 (Jakost teplé užitkové vody), platné od 1.4. 1988 a bohužel zrušené bez náhrady k 1.11.2000, uvádí požadavky na kvalitu vody z hlediska koroze kovových materiálů a inkrustací i pro ostatní materiály přicházející do styku s teplou užitkovou vodou. Tato norma obsahovala dále i požadavky na rychlost proudění vody a limitní koncentrace fosforečnanů při jejich dávkování do teplé užitkové vody (max. 10 mg P2O5 na litr vody). ČSN 06 0320 (Ohřívání užitkové vody – Navrhování a projektování), platné od 1.1.1998, uvádí, že teplou užitkovou vodu lze připravit ohřevem pouze pitné vody. ČSN 75 7111 (Pitná voda), platná v době od ledna 1991 do listopadu 2001, stanovila mezní hodnoty pH pitné vody v rozmezí 6 až 8 jednotek a mezní hodnotu obsahu železa na 0,3 mg/litr; naproti tomu tato norma nestanovila mezní hodnotu obsahu fosforečnanů ani požadavek na mezní obsah volného resp. agresivního kysličníku uhličitého.
Vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 376/2000 Sb. stanovila požadavky na pitnou vodu a rozsah i četnost její kontroly. Tato vyhláška změnila mezní hodnoty pH na 6,5 resp. 9,5 s poznámkou, že voda nesmí být agresivní, a dále zpřísňuje oproti minulosti mezní hodnotu obsahu železa na 0,2 mg/litr, ale mezní hodnotu obsahu fosforečnanů vyhláška neudává. Problematiky úpravy resp. "doúpravy" teplé užitkové vody se týká vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 409/2005 Sb., o hygienických požadavcích na výrobky, přicházejících do přímého styku s vodou a na úpravu vody. K úpravě teplé (užitkové) vody jsou povoleny roztoky tří chemikálií – fosforečnan sodný, hydrogen-fosforečnan sodný a dihydrogen fosforečnan sodný. Technické parametry teplé užitkové vody a její dodávky (teplota vody, nepřekročitelné limity měrné spotřeby tepla, režim poskytování atp.) uvádí vyhlášky ministerstva průmyslu a obchodu č. 194/2007 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a přípravu teplé vody, měrné ukazatele spotřeby tepelné energie pro vytápění a pro přípravu teplé vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům.
Teplá (užitková) voda (angl.: domestic hot water) je určena k mytí a koupání osob, umývání nádobí a zařízení domácností, praní prádla, úklidu prostorů apod. Není určena k pití nebo vaření. Pokud je kvalita pitné vody na výstupu z vodárny v souladu s požadavky právních a technických přepisů, nemusí toto platit na vstupu do výměníkové stanice. Do rozvodů teplé užitkové vody lze řízeným způsobem dávkovat roztoky chemikálií, jako jsou fosforečnany nebo kombinace fosforečnanů s křemičitany. Účelem těchto chemikálií je potlačení koroze kovových materiálů vznikem ochranného povlaku na stěnách potrubí a zařízení. Z těchto a dalších důvodů je vhodné zachovat při interpretaci terminologie právních předpisů "teplá voda" dosud používaný pojem "teplá užitková voda", pro jehož použití hovoří vážné věcné důvody. Jde především o rozlišení od vody pitné a o zdůraznění, že teplá užitková voda nemůže být bez obav jako voda pitná užívána. Pojem "teplá voda" je velmi široký a tudíž nejednoznačný. Používá se bez rozlišení v mnoha nejrůznějších souvislostech a případech.
Nahoru 2. Technicko-ekonomické podmínky dodávky teplé vody
Cenu dodávky teplé vody při jejím poskytování v bytovém a polyfunkčním domě určuje zejména množství a cena tepla, vynaložené na ohřev a cirkulaci teplé vody. O velikosti nákladů na ohřev vody rozhoduje: charakter odběru, rozsáhlost a provedení rozvodné primární (kanálové a bezkanálové) a sekundární sítě, druh zdroje tepla (bytový, objektový, okrskový zdroj), kvalita potrubí, tloušťka a kvalita tepelných izolací a "nadimenzování" rozvodu.
Energetická náročnost ohřevu a dodávky 1 m3 teplé vody, ohřáté z 10 °C na 55 °C je 52,3 kWh (= 0,19 GJ) při výstupu z tepelného zdroje, reálně v předávací stanici u dálkově zásobovaného konečného spotřebitele v rozmezí 0,27 až 0,40 GJ/m3 . Tyto údaje korespondují s praktickými výsledky.
Pro poskytování teplé vody byly a jsou stanoveny dva mezní limity měrné spotřeby tepla pro její dodávku a to pro nové budovy (s dalším odlišením - zda příprava teplé vody probíhá přímo v budově nebo mimo ni). Původně (uvedeno za účelem porovnání) je uváděl pro nové budovy, počínaje účinností právního předpisu, § 5 odstavec 1 písmeno b/ vyhlášky č. 152/2001 Sb. Pro ostatní budovy byl tento limit zvýšen o 50 % (§ 4 odst. 4), tzn., že mezní hodnotou byl limit pro spotřebu tepla na ohřev vody 0,52 GJ/m3, byl-li objekt zásobován zařízením její přípravy, umístěným mimo budovu, a 0,45 GJ/m3, docházelo-li k přípravě teplé vody v objektu. Variantně…
