Ústavní soud řešil spor o vrácení kauce z nájmu bytu, v němž pronajímatelé požadovali po bývalé nájemkyni i nájemné za období, kdy byt užíval jiný nájemce. Obecné soudy jejich nárok odmítly s odkazem na dobré mravy, Ústavní soud však tento postup označil za svévolný – soudy podle něj nahradily konkrétní právní posouzení obecným odkazem na zásady. Přesto napadená rozhodnutí nezrušil, protože výsledek sporu by zůstal stejný.
Nájemkyně (obchodní společnost) se v řízení před obecnými soudy domáhala uložení povinnosti stěžovatelům (dvěma fyzickým osobám) zaplatit jí necelých šedesát tisíc korun se zákonným úrokem z prodlení. Uvedenou částku po stěžovatelích…
