dnes je 15.12.2019
Input:

Protipovodňová ochrana sídel a dotační možností obcí a měst

14.11.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.73
Protipovodňová ochrana sídel a dotační možností obcí a měst

Ing. Pavel Večeřa

Principy protipovodňové ochrany

Povodňové riziko provázelo lidstvo odpradávna. Postupným odlesňováním krajiny pro potřeby získání dodatečné půdy pro zemědělství a pastevectví, člověk dále povodňové riziko zvyšoval. Zkušenost v tradiční společnosti předávaná z otce na syna velela, že v oblastech, kudy procházely povodně, se nemají stavět trvalá obydlí, tato území byla obvykle využita jako rybníky, louky, maximálně se zde stavěly mlýny.

V moderní době samozřejmě lidé vyhledávají pro bydlení a podnikání plochy, které leží poblíž koncentrace obyvatelstva i podél hlavních dopravních tras. Tím však zvyšují opět riziko, že jejich obydlí nebo podnikatelské objekty budou poškozeny povodňovou vlnou. To klade vyšší nároky na územní plánování, nerozum jednotlivců vyvážil veřejný zájem v území.

I přesto se dnes mnoho lidských stavení i průmyslových areálů nachází v záplavové zóně a je třeba v širším území přijímat opatření, aby se povodňová vlna buď zastavěnému území obce zcela vyhnula, nebo aspoň její dopady a škody byly minimalizovány. Protipovodňová ochrana má mimořádné stavy vodní masy akumulovat mimo dosah zastavěného území a v obydleném území zajistit, co nejrychlejší průtok této povodňové vlny. Základním nástrojem pro přípravu těchto opatření je územní plán.

Vhodné je pro účely protipovodňové ochrany využívat retenčního potenciálu nezastavěného území přirozených říčních niv a ty udržovat v polopřirozeném stavu (při minimalizaci nákladů na údržbu) jako louky, parky, lesoparky. Toto území lze eventuálně dále využít pro budování cyklostezek, tras pro pěší turistiku nebo procházky, sezónní sportoviště.

Kde přirozená retenční kapacita nivy nedostačuje, je nutné přistoupit k realizaci technických protipovodňových opatření. Mezi ně se řadí vodních nádrže,  protipovodňové hrázesuché a polosuché poldry .

Dále je nutné v zastavěné oblasti z regulovat , zpevnit a pravidelně čistit  koryto toků, popř. i zajistit pravidelné odbahnění dna rybníků, retenčních nádrží. Postupná sedimentace (usazování hlín, písku, štěrku v korytě řeky, potoka) snižuje průchodnost koryt, retenční schopnost nádrží a rybníků a tím povodňové riziko trvale zvyšuje. Je třeba, aby obec/město měla dostatečné finanční prostředky, k zajištění těchto činností dodavatelsky (prostřednictvím zadání veřejné zakázky), větší města mohou zajišťovat tuto činnost prostřednictvím komunálních podniků – technický služeb města.

Poldry

Polder je  vodní dílo  s primární funkcí protipovodňové ochrany (sekundárními funkcemi mohou být ochrana životního prostředí, zemědělství nebo tvorba krajinného rázu). Vzniká přehrazením vodního toku. Suché poldry nemají za cíl zadržovat vodu trvale. Jejich hlavní přínos spočívá ve volném objemu, který může zadržet a pojmout nárazově hlavní povodňovou vlnu a tím eliminovat nebo minimalizovat největší riziko a největší škody. Polosuché poldry jsou zaplněny vodou jen z části a jinak fungují obdobně jako poldry suché. V poldru je třeba kontrolovat úroveň  vodní  hladiny, jinak by přestal plnit svoji funkci. Poldr nemá přímé napojení na vodní tok, je plněn díky zvednuté hladině řeky při povodni.

Poldry jsou také jakýmsi filtrem, který chrání vodní tok před zanášením sedimenty v podobě písku, štěrku a hlín. Poldr lze také využívat zemědělsky, zpravidla jako  trvalý travní porost (pastva ovcí, koz, sečení trávy a sušení sena), může být také ponechán jako  mokřad (vhodné u poldrů polosuchých).

Retenční nádrže

Ochranné retenční nádrže mají zadržovat zvýšené množství vody při povodních, přívalových deštích. Tím ochraňují níže položené území před ničivými účinky povodně a okolní zemědělskou a lesní půdu před erozními účinky vody.

Jsou zakládány spíše v horských oblastech. Cílem je, aby retenční (volný objem) prostor zůstal po většinu roku prázdný a byl schopen zachytit povodňovou vlnu. Po povodni se obvykle vypouštějí, ale zvolna. Retenční nádrže mohou plnit funkci protipovodňovou (zadržují čistě vodu), ale také záchytnou (zachytávají na svém dně naplavené sedimenty, aby nebyly splavovány do údolí.

Dále se retenční nádrže člení na suché a nádrže s vymezeným ochranným prostorem. Suché retenční nádrže jsou naplňovány jen při průchodu velké vody – jarním tání, letních přívalových deštích. Mimo období, kdy plní protipovodňovou funkci, může být využita jako louka.

Nádrže s vymezeným ochranným prostorem jsou dimenzovány na 100letou nebo 50letou vodu z letních přívalových dešťů. Mají zadržet velké množství vody, zádržný prostor je prázdný, po naplnění se pozvolna vyprazdňují. Mohou mít funkci dočasnou a po zanesení sedimenty se již neobnovují. Mohou být následně zorněny na louku, les nebo pole.

Zasakovací pásy, zasakovací průlehy

Zasakovací pás většinou bývá součástí protierozní meze. Ty jsou realizovány s průlehy ve spodní nebo horní části nebo bez průlehů jako bezodtokové. Zasakovací pásy jsou trvalou překážkou soustředěného povrchového odtoku. Mez se skládá ze zasakovacího pásu nad mezí, vlastního tělesa meze a odváděcích prvků.

Zasakovací pás se buduje ve sklonu 1 – 3 %. Je osázen trvalým travním porostem o šířce přibližně 4 m. Následně může být šířka trávníku snížena. Minimální výška meze je alespoň 1,5 m. Svah meze je realizován se sklonem 1:1,5. Svah je třeba osít travním semenem a poté osázet keři. Keře mají zamezit erozi a růstu plevelů.

Zasakovací pásy jsou tvořeny travinami, keři, popř. i remízky. Zakládají se na svažitých pozemcích podél vrstevnic nebo podél vodotečí a nádrží. Především je umísťujeme tam, kde je účelné bránit odnášení sedimentů do vod.

Nespornou výhodou zasakovacích pásů je jejich nízká cena. Záchytná účinnost je závislá na charakteru vegetačního pokryvu, půdě (hydrologické půdní skupině), vlhkosti půdy, sklonu svahu, šířce pásu a velikosti (intenzitě) přívalového deště. Zalesněné pásy mají vzhledem k menšímu promrzání půdy vyšší účinnost při zachycování odtoku v době jarního tání než zatravněné. Účinnost lze dále zvyšovat přidáváním dalších technických protierozních/protipovodňových opatření (průlehy, záchytné příkopy apod.).

Zasakovací průleh je rýha (prohlubeň nebo mělký příkop) vedená po vrstevnici. Průleh slouží k zadržení dešťové vody na místě, zabránění jejímu stékání do údolí, vsáknutí do půdy. Jedná se o mělké široké, často zatravněné  příkopy  s mírným sklonem. Vytvářejí se tak, aby jejich sklon byl nulový nebo velmi mírný. U svahů s ornou půdou jsou průlehy koncipovány terasovitě nad sebou jako schody. Dešťová voda se může vsáknout  do půdy (průleh vsakovací) nebo umožní odtok zachycené vody (průlehy odváděcí). U průlehů je primární funkce protierozní, ale mohou také dobře plnit roli protipovodňovou (mají schopnost zabránit škodám způsobeným přívalovými dešti).

V místech poblíže vodních toků může voda z přívalových dešťů způsobovat erozní rýhy. Z tohoto důvodu jsou vhodné zasakovací pásy i podél vodních toků. Jejich účinnost spočívá v převedení povrchově odtékající vody v odtok podpovrchový. Tím jsou minimalizovány škody způsobené srážkovou vodou i vodou stékající