Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Parkoviště a účelové komunikace z pohledu daní

2.11.2011, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 5 minut

V souvislosti s novelou zákona o dani z nemovito stí (zákon č. 338/1992 Sb., v platném znění, dále jen „ZDN“) provedenou zákonem č. 212/2011 Sb., bych se chtěl v tomto příspěvku krátce věnovat problematice plošných staveb, které se mohou v praxi SVJ také poměrně často vyskytnout.

V souvislosti s novelou zákona o dani z nemovito stí (zákon č. 338/1992 Sb., v platném znění, dále jen „ZDN“) provedenou zákonem č. 212/2011 Sb., bych se chtěl v tomto příspěvku krátce věnovat problematice plošných staveb, které se mohou v praxi SVJ také poměrně často vyskytnout.

Plošné stavby

Plošnými stavbami se rozumí zejména parkoviště, účelové a jiné komunikace, zpevněné plochy apod. V praxi pak vyvstával problém, zda tuto nemovitost posuzovat jako pozemek či jako stavbu, čemuž odpovídalo i zdanění, které bylo v jednotlivých případech odlišné. Posouzení této otázky prošlo poměrně dlouhým vývojem a je předmětem poměrně bohaté judikatury, kterou je ale možné v poslední době již považovat za relativně ustálenou.

Příklad

U panelového domu, ve kterém se nacházejí jednotky ve smyslu zákona o vlastnictví bytů (zákon č. 72/1994 Sb., v platném znění - ZOVB) a jehož společné část spravuje SVJ, se nachází pozemek, který je zpevněn asfaltovou plochou. Tento pozemek je ve spoluvlastnictví vlastníků jednotek. Otázkou je, zda z pohledu daně z nemovitostí se jedná o pozemek či stavbu a zda se tedy bude jednat o předmět daně z pozemků nebo ze staveb.

Judikatura

Problematika plošných staveb byla poměrně často předmětem judikatury, a to včetně Nejvyššího správního soudu ČR a Ústavního soudu ČR, z těch zásadních rozhodní jmenujme např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 529/2005, ze dne 19. 6. 2007, rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR sp. zn. 5 Afs 24/2008-63 ze dne 25. 9. 2008, rozhodnutí NSS ČR sp. zn. 5 As 62/2008-59 ze dne 11. 9. 2009 a celá řada dalších. Pokud bychom tuto problematiku měli z pohledu judikatury nějak shrnout, potom je možné konstatovat, že při posuzování problematiky takovýchto plošných staveb je nutné se zabývat těmito otázkami:

  • Jedná se o stavbu jako nemovitou věc ve smyslu občanského zákoníku (ObčZ)?

  • Je možné posuzovat tuto stavbu za věc v právním smyslu, která je způsobilá být předmětem vlastnického práva?

  • Je tato stavba (či přesněji zpracování povrchu) součástí pozemku ve smyslu ObčZ či nikoliv?

Judikatura je v tomto případě již naštěstí příznivě nakloněna výkladu ve prospěch daňových subjektů, tedy že se jedná o součást pozemku a nikoliv samostatnou stavbu, která by byla předmětem daně ze staveb. Na tento výklad postupně přistoupila i daňová správa a vývoj judikatury je také jedním z hlavních důvodů níže uvedené novely ZDN. Pokud bychom měli na základě dosavadního vývoje jednotlivé plošné stavby konkrétně zařadit, potom je možné konstatovat, že dálnice, silnice a místní komunikace byly považovány za samostatné stavby ve smyslu zákona o dani z nemovitostí. V případě účelových komunikací je situace hraniční, protože může být předmětem samostatného vlastnického práva, podstatné budou konkrétní okolnosti, zejména, zda je možné oddělit a určit, kde končí pozemek a kde začíná stavba. V případě ostatních plošných staveb, jako jsou parkoviště, odkládací a manipulační plochy, obratiště, sportovní kurty apod. se jedná o součást pozemku, nebude se jednat o samostatnou stavbu.

Novela